Poslanecká imunita je veřejnosti trnem v oku, protože z poslanců v očích občanů činí nadlidi, kteří se mohou chovat jinak než prostý občan, na způsob přísloví Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.
Je vůbec poslanecká imunita potřebná? Nejčastější argumenty na její obhajobu hovoří o tom, že je nutné zabránit, aby exekutiva, tedy moc výkonná, měla možnost ovlivňovat moc zákonodárnou, zejména poslance parlamentu a senátory. Například aby policisté kvůli skutečnému nebo domnělému přestupku nemohli poslance zadržet před důležitým hlasováním a ovlivnit tak jeho výsledek. Nebo aby státní zástupce nemohl některého ze senátorů či poslanců šikanovat tím, že ho obviní z trestného činu, který se nestal.
Ústava České republiky upravuje poslaneckou imunitu v článku 27, kde se uvádí:
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Body 1, 2 a 5 (na jehož základě byl zadržen David Rath) jsou jasné. Z bodu 3 bych měl strach, pokud by se vztahoval i na přestupky proti dopravním předpisům a předpisům podobným (třeba občanskému zákoníku). Nejproblematičtější je bod 4. Ten totiž dává parlamentním komorám, resp. jejich "imunitním" výborům právo rozhodovat o tom, jestli se trestný čin stal, nebo nestal. A to je na pováženou, neboť toho lze zneužít ve "stavovském" zájmu.
Vezměme si aktuální příklad Vlasty Parkanové. O případu letounů CASA, v němž figuruje jako obviněná, si normálně myslící člověk nemůže myslet, že byl čistý jako křišťál (nemám teď na mysli křišťál grossovského typu, ale skutečný nerost). Pravděpodobnost úplatku v této i dalších zakázkách ministerstva obrany se téměř rovná jistotě. Vlasta Parkanová se brání tím, že žádný trestný čin nespáchala, protože zakázku měli na starost její náměstci a ona sama ani nepodepisovala smlouvu s dodavatelem. Jenže to je vskutku dětinská obrana. Každý ministr přejímá resort s tím, že nese odpovědnost za řádné nakládání s majetkem daňových poplatníků, což je de facto i de iure cizí majetek. A tato odpovědnost není jenom politická, ale i trestně právní. Jinak by totiž funkci ministra mohla vykonávat i opice. Ani by nemusela být cvičená, pouze zacvičená. A daňové poplatníky by to přišlo laciněji, protože by svěřenou funkci vykonávala jenom za žrádlo, na což žádný z našich pánů ministrů určitě nepřistoupí.
Jinými slovy řečeno, jsem přesvědčen, že pokud se předražení zakázky na letouny prokáže, měla by se paní Parkanová zodpovídat přinejmenším z trestného činu Porušování povinnosti při správě cizího majetku (§ 255 TZ). Nejsem právník, ale jako občan, tedy spoluvlastník majetku, s nímž je nehospodárně nakládáno a z něhož jsou politici včetně ministrů placeni, to takhle cítím. A myslím, že nejsem sám.
Pánům poslancům z imunitního výboru bych poradil, aby rozhodnutí o tom, jestli se trestný čin stal, nebo nestal, nechali na soudu a aby Vlastu Parkanovou vydali spravedlnosti. Tedy alespoň v případě, že nechtějí nadále bořit důvěru občanů v zastupitelskou demokracii a ve stát. Ona je beztak už v troskách.
A pánům politikům doporučuji, aby si už konečně po dvaceti letech uvědomili, že je neposíláme do funkcí, aby rozkrádali a rozhazovali náš majetek, aby si pletli výkon svých funkcí s klepáním kladívek na základní kameny, přestříháváním pásek a navštěvováním rautů. Za to je neplatíme, platíme je za řádnou "správu věcí svých" a nechceme, aby svoji odpovědnost odkládali za plentu poslanecké imunity.
PS: Omlouvám se za ten plurál majesticus, jsem opravdu přesvědčen, že nemluvím jenom za sebe, ale přinejmenším i za své známé, se kterými se na toto téma bavíme.
