Věnujme více pozornosti prasatům, neboť jsou nám blízká.

Je známo, že jsou nám natolik blízká genetickou výbavou, že si z nich můžeme nechat vyrobit třeba nové, nikoli prasečí, uši.

 Je známo, že jsou i učenlivá a že umějí překvapit svou inteligencí a značnou mírou citlivosti na stresující podmínky či zacházení.  Je známo, že když jim člověk vytvoří vhodné podmínky, nejsou zasviněná  a zaprasená,  a že jim tedy člověk často vytýká vzezření, za něž je sám zodpovědný tím, v čem je nechává válet.  Dále je známo, že když si dá masožravý člověk vepřo knedlo zelo, obyčejně ho neuráží živočišný druh, který v některých vepřínech žije spíše jako ve vyhlazovacích táborech, kde si jeho stresovaní potomci okusují oháňky chybějící pak na pultech v řeznictví. Je známo i to, že nevhodné podmínky se dnes většinou maskují tím, že se jim oháňky včas amputují, což kvalitu masa stresovaných a relativně inteligentních savců  nijak nezlepší. Také je známo, že pojmy vůně a pach jsou relativní, neboť způsob jejich vnímání je součástí našeho varovného systému, který v případě prasat upozorňuje nikoli na nějak podřadný živočišný druh, ale na možnost přenosu parazitárních onemocnění.  Znovu živé debaty o vhodnosti umístění vepřína v Letech u Písku by nás měli vést k zamyšlení, že někoho může urážet pach prasečí kejdy v místě bývalého koncentračního tábora, jiného zas některé způsoby chovů nevinných tvorů připomínající spíše vyhlazovací tábory.

Závěrem děkuji všem moudrým farmářům, v jejichž chovech prasat si selata mají možnost hrát a prosta stresů ani neokusují svým sestřičkám a bratříčkům oháňky, což je jedním z předpokladů, že si po jejich smrti na jejich kvalitním mase pochutnáme.