Co pan prezident porobil, už víme. Zranění. Bacila ho optika pušky, která mu způsobila asi dvoucentimetrovou ranku.
Přestože tato událost nezahnala úsměv z tváře hlavy státu, ostražitému panu Nožičkovi zatrnulo při představě pokusu o atentát. Logicky. Vždyť co kdyby byl vzácný úsměv na tváři prezidenta Pavla (jinak nápadně nepříjemného mračouna) způsoben radostí nad tím, že vyvázl s drobným zraněním z osidel ruských agentů, jimž se ho nepodařilo zahubit?
Pan Nožička ale není z těch, kteří by ignorovali ostatní možné příčiny prezidentova zranění. Proto se zmínil i o možnosti nesouladu hlavy státu se slováckými šohaji na nějakém koštu vína či slivovice: „Někteří šohaji ze Slovácka se totiž na takových akcích s nikým moc nepáří a kdysi nadějný politik Dominik Feri by o tom mohl vyprávět...“
Nic proti důslednosti pana Nožičky. Naopak. Nenechat se unést jedinou teorií je známkou střízlivého přístupu k informacím, což je navíc téma více než aktuální už několik let. Ovšem tato teorie se mi zdála velmi nepravděpodobnou či spíše v příkrém rozporu se známými fakty. Proto jsem si pro jistotu vyhledal informace o onom konfliktu Dominika Feriho se slováckými šohaji v Boršicích. Ne, že by tu nebyla alespoň jedna možná souvislost. Jedna tu skutečně je, neboť jak Dominik Feri, tak prezident Pavel navštívili Slovácko jako celebrity.
Ale ve Slováckém deníku ze dne 22. 4. 2019 není ani slovo o tom, že se slováčtí šohaji na takových akcích s nikým moc nepáří a že by tam i osobnosti našeho veřejného života mohly čelit násilným sexuálním útokům, pokud by o páření slováčtí šohajové neměli zájem. Z článku jsem vyrozuměl, že ani zdaleka nešlo o projev nevole k páření s celebritou, ale spíše o to, že slováčtí šohajové, když na to přijde, se s nikým moc nepárají (nebo nepářou): „Pan Feri ze sebe možná dělal až moc velkou celebritu. A navíc k takovým potyčkám u nás na Moravě prostě policisty nevoláme,“ řekl Deníku Libor Vranka svůj osobní názor.
I když se pan Nožička uklidnil po zjištění pravé příčiny prezidentova zranění, přesto si dal tu práci, aby nás se svými výše uvedenými teoriemi seznámil. Mnozí čtenáři dokážou ocenit, když dá autor nahlédnout do své dílny a poodhalí podrobnosti tvůrčího procesu vedoucího k finální podobě díla. I některé básnické sbírky čtenářům umožňují číst i ty verze básní, které autor opustil.
Potud tedy o tom, co panu prezidentovi prokazatelně neporobili jiní.
Asi lze souhlasit s odhadem pana Nožičky, že pokud snad měli někteří lidé z nehody pana prezidenta škodolibou radost, mohli to být chcimíři, případně i nějaké koblihy. Ostatně škodolibé lidi najdeme snadno i mezi těmi, kterým je politické dění zcela lhostejné a baví se vykřikováním hloupostí, jako byla třeba ta o zelené gumě, která umí jen poslouchat rozkazy.
Na článku pana Nožičky je sympatické, že je k prezidentu Pavlovi shovívavý a nedělá z jeho nehody žádné drama. Dokonce připomíná, že i mistr kuchař se někdy pořeže a že i Miloš Zeman si ne vždy pamatoval, kde četl něčí výrok.
Přesně. Pan prezident možná neměl s takovou flintou zkušenosti nebo zapomněl na možnost většího zpětného rázu. Ovšemže i pan exprezident měl právo zapomenout, v kterém čísle časopisu Přítomnost četl konkrétní článek od Ferdinanda Peroutky s titulkem Hitler je gentleman.
A co tedy prezident Pavel neporobil? Neporobil nic podobného tomu, co porobil Miloš Zeman. Petr Pavel nehodu vysvětlil svou vlastní nešikovností. Neměl potřebu se za své zranění mstít, jako se pomstil Miloš Zeman za svou zraněnou ješitnost, když se ukázalo, že Peroutkův článek s titulkem Hitler je gentleman neexistuje. Exprezident Zeman zhanobil Peroutku in memoriam jako člověka fascinovaného nacismem. Člověka dvakrát vězněného v koncentračním táboře. A to způsobem petrohradských trollů.
