Na Plzeňsku milovali Ukrajinu už v devadesátkách

A už tehdy věděli, v čem zaostává a jak ji pozvednout. Chudáci. Mluvil jsem o tom s odborníkem, kterého to rozesmálo.

Jó, to tehdy bejvávaly časy, když Ukrajinu milovali Plzeňáci a když plzeňské dívky to synkům zbohatlíků na horáčích v peletonu natíraly na Ukrajinách po dědečcích a měly chlapské svaly. Láska je láska, a ta překoná i kolo vážící přes sedmnáct kilo. Jak s takovým kolem obstát v peletonu s kluky na horáčích? Snadno. „Ti kluci v prvních moirách a elastanech nezvládli na tom zázraku skoro nic“, napsala paní Kielbergerová. „Ale žádná potíž nebyla s dívkami, co do tohodle podniku nastoupily s ukrajinkami po dědečcích, kdesi teď narychlo přetvořenými na přehazovací systém.“

V době, na niž vzpomíná paní Kielbergerová, můj kamarád už nějaký čas prodával kola a poskytoval servis. Když jsem s ním mluvil, nesmál se tomu, že se někdo nechtěl rozloučit se starou Ukrajinou po dědečkovi, ale těm Ukrajinám kdesi narychlo přetvořeným na přehazovací systém. Proč ho to pobavilo, mi vysvětlil nejen jako technik. V té době už se dala pořídit v bazaru plně funkční a vybavená Eska nebo Favorit za tři stovky.

Nicméně ta představa silných dívek na Ukrajinách, jež zahanbují slabé mužské plémě, je podmanivá. Ale budiž, mohli bychom to vnímat jako uměleckou licenci sloužící vyzdvižení houževnatosti žen a poukázání na to, že ve srovnání s muži nejsou žádnými záprdky, ale právě naopak. Prostě takové pohádky matoucí čtenáře.

Více mne zaujalo, jak to paní Kielbergerová „nandala“ zdatnému sportovci a vyzdvihla přitom plzeňské chlapíky, kteří „šlápli do pedálů ukrajiny přes kopec do Škodovky dvanáct patnáct kiláků a odpoledne zpátky. Trochu se ještě dojíst, domek, sekat dříví, vzít kosu a pomoct sousedovi s uhlí.“

Zdejší bloger Tomáš Flaška dokáže ujet i přes sto kilometrů a zdolávat Alpy, ale nejezdí na Ukrajině přes kopec do Škodovky. To zpracovala jmenovaná takto: „Doufám, že se z toho Flaška nesesype, neb je tu za hvězdu, co sice umí vyšlápnout kopec, ale s doprovodným vozidlem a jednou dvakrát za rok.“

Určitě nesesype. Ani se nenechá zaměstnat ve škodovce, nepořídí si starou Ukrajinu a nebude chodit po práci na trávu králíkům jako dávní škodováci.

Nepodlehne příkladu peletonu houževnatých Plzeňaček. Jistě ví, proč si ho jmenovaná takto pohádkově podala. Ostatně svůj blog pojala spíše jako sadu chlapských rad hrdince, o níž si vysnila, že se jí někdo bojí. A s chlapy se jmenovaná umí vytroleně vypořádat.