Naučíme se od Izraele zabíjet efektivně a moudře?

Po třiceti letech cenných zkušeností Izraele a našich zkušeností s finančně nákladnými a pochybnými  válečnými operacemi by nebylo pozdě. Právě naopak. Naši ministři drahé války byli nedávno v plné polní.  

V polní válce. Ozbrojeni jedem proti hrabošům a současně tak nějak proti všem.

Dnes jsem shlédnul pořad ČT2 „Obdivuhodný svět přírody“ o sově pálené. Po nedávných sporech, zda se mají hraboši vyhubit jedem (ať padne, kdo padne), nebo počkat, až jejich stavy sníží příroda sama, se zdá, že tyto spory nemusely vůbec být, stejně jako nejsou v Izraeli. Izraelci možná mají ke své zemi, svým lidem, své přírodě i k sobě samým vřelejší vztah.  Kolem jejich polí stojí třímetrová bydla se sovinci obydlenými sovami pálenými. A je to. A hlavně je to už dávno.

Nechť křižují naši politikové světem spolu s experty na kdeco......., ale.......

Učit se od Číny, jak stabilizovat společnost? To doufám nebude nikdy dotaženo do konce. Ale stabilizovat ekosystémy tak, aby zemědělství mohlo být v harmonii s přírodou, tomu bych rozuměl. Přenechat válku s hraboši těm, kteří to umějí lépe než například pan ministr Toman, tomu bych také rozuměl.