Může být Adolf Hitler pozitivním příkladem?

Obávám se, že ano. Strach z islamizace neukazuje jen skutečná rizika, která hrozí. V tom strachu se projevují i srdce chladná jako sobolí trus. Mám na mysli postoj některých spoluobčanů k možnosti zachránit některé osiřelé děti, které trpí v „bezpečné“ vzdálenosti od nás.

Jedni jsou přesvědčeni, že se o ně mají postarat nebo určitě postarají jejich etnicky příbuzní v jiných zemích (či vírou příbuzní jejich povražděným rodinám), jiní se dokonce obávají nějakého ďábelského genu, který by se později projevil.

V tomto ohledu byl Adolf Hitler střízlivější, když nechal krást děti na dobytých územích s úmyslem arizovat je. Jako by byl méně xenofobní, než by si někteří naši spoluobčané troufají připustit. Nebo je tu snad přítomen strach, že by příslušníci tajných radikálních islamistů nepozorovaně slídili po takových dětech a páchali by na nich ideologickou diverzi? Možná.

Ale naše tajné služby, včetně vojenské kontrarozvědky, přece nemusejí stůj co stůj špehovat manželky politiků, jak se někteří z nich a Jana Nagyová domnívali. Mohou i pracovat.