Rozvolňování - velmi špatná, ale momentálně asi ta nejlepší cesta

Z rychlého rozvolňování moc nadšený nejsem. Něco jiného je, když se rozvolňuje v zemi, kde je proočkovanost kolem 80% a mezi seniory vysoko nad 90%, a něco jiného v zemi, kde je 65%. Bude nás bolet, ale jiné cesty však asi není. 

Omikronem či nějakou z příštích variant se nakazíme časem nejspíš všichni, ať už jsme nemoc či očkování v minulosti absolvovali, nebo ne. Je ovšem velký rozdíl, zda se nakazíme „ve špičce“, kdy jsou plné nemocnice, nebo později, kdy už navíc bude k dispozici lék paxlovid, který dokáže v 90 % případů zvrátit nepříznivý průběh nemoci. V normálně fungujících zemích navíc platí, že s každým týdnem, o který se podaří nákazu odsunout, se zvýší procento osob s dokončeným očkováním, tedy osob, kterým prodělaná nákaza většinou příliš neuškodí. V Česku se tahle výhoda neuplatní – lidé se téměř přestali očkovat. Viníkem je stát, který hodil ohrožené lidi přes palubu a zcela rezignoval na potřebu je proočkovat. Podmínky očkování už od začátku nastavil tak, že senior na vesnici, pokud nemá hodné a osvícené příbuzné, v podstatě nemá šanci se k vakcíně dostat. Zároveň stát zcela zanedbal informační kampaň ohledně covidu a očkování a úplně zde vyklidil pole různým profesionálním i amatérským dezinformátorům. Po roce tak velká část seniorů o očkování, které by jim mohlo zachránit život či zdraví, nejeví zájem, protože uvěřili nesmyslným lžím a bludům.

Tuto chybu má sice na svědomí minulá vláda, dosavadní chování té nové i složení poradního orgánu ministra zdravotnictví však ukazují, že nová vláda bude v tomto směru nejspíš ještě horší. Babiš s chybějící slezinou se alespoň bál o svůj život, a možná i o životy těch hloupějších seniorů tvořících v posledních letech hlavní část jeho voličské základny. Čeho se bojí nová vláda nevím. Hlasité menšiny křiklounů, nebo ztráty obliby či tolerance velmi početné skupiny „slušných lidí“, kteří na rozdíl od křiklounů zatím nechtějí nikoho věšet, zato však chtějí nejpozději včera „normálně žít“. Tedy přestat se omezovat kvůli nějakým neznámých důchodcům „co by umřeli za pár let tak jako tak“.

Co dělat nyní? Rozvolňování bez ohledu na životy ohrožených má v postkomunistických zemích patrně většinovou podporu obyvatelstva. Lidé zde obvykle nějaké etické otázky týkající se ceny lidského života neřeší. Ostatně, co je to etika tuší po 50 letech systematické devastace morálky národa fašismem a komunismem jen velmi matně. Třicet let života ve svobodné společnosti k nápravě pokřivené páteře národa zdaleka nestačí. Od doby Mojžíšovy se totiž lidský věk prodloužil, takže doba potřebná k tomu, aby vymřeli ti, co se narodili v otroctví, mentalitu otroka si v sobě doživotně nesou a zhusta ji předávají svým dětem, bude nejspíš o dost delší. Za těchto okolností držet pokličku na hrnci násilím by se nemuselo politicky vyplatit – v příštích demokratických volbách by mohly drtivě vyhrát protidemokratické síly – ANO s Okamurou by mohli klidně získat ústavní většinu a potom sbohem Evropská unie, sbohem NATO. Lituji každého zbytečně ztraceného života, ať už se jedná o 80letého seniora, 40letého pacienta s cukrovkou či vysokým tlakem, nebo zmanipulovaného obézního antivaxinera. Za prohru demokratických stran v příštích volbách bychom však zaplatili cenu mnohem vyšší, a to i co do počtu zmařených lidských životů. Dobrá, předčasnému rozvolnění a ztrátám s tím spojeným se asi nevyhneme.

O co tedy usilovat? Určitě o co největší proočkovanost minimálně mezi rizikovými osobami. To nejsou jen osoby nad 60 let, ale i osoby mladší, které mají nějaké zjevné či nezjevné zdravotní problémy, ale také třeba těhotné ženy. Vakcíny proti covidu, ty dnešní a obávám se, že ani ty příští, sice nezabrání nákaze koronavirem (to lze odvodit z toho, že se opakovaně během života nakažujeme jinými běžnými koronaviry). Ale skvěle nás chrání proti těžkému průběhu onemocnění. Třetí dávka zachrání až 99 z každé stovky pacientů, kteří by bez vakcíny jinak zemřeli. Chrání jak staré a rizikové, tak mladé a nerizikové. Mladé a nerizikové chrání dokonce lépe, jenže u nich bývá riziko celkově menší, takže to není tak nápadné. Nesmíme zapomínat, že omikron je pro neočkované zhruba stejně nebezpečný, jako původní Wuhanská varianta viru, tedy ta, která jen v Česku pozabíjela přes 17 tisíc lidí. Omikron zabíjí méně jen proto, že velká část obyvatelstva už byla očkována či nemoc prodělala.

Očkovat rizikové je proto i dál zcela zásadní. Stát by měl za pomoci zdravotních pojišťoven vyhledat všechny neočkované rizikové osoby, prostřednictvím odborníků na komunikaci je kontaktovat, a vysílat za nimi až domů očkovací týmy. Péče o covidové pacienty je nákladná, takže se to nejspíš vyplatí i po finanční stránce. V této souvislosti znovu připomínám, že rizikový není jen 70letý důchodce, ale i zdánlivě čiperný padesátník s nadváhou.

Stát by měl konečně začít bojovat s lidmi a medii, kteří a která soustavně šíří lži týkající se covidu a očkování. Ve spolupráci s bezpečnostními složkami by měl vytipovat hlavní zdroje dezinformací a zmapovat toky peněz k těmto zdrojům. Policie musí následně zajistit, aby nikdo nemohl na šíření dezinformací vydělávat a musí přerušit příslušné toky prostředků. Osoby, které nebezpečné dezinformace šíří, musí být pohnány co nejrychleji před soud. A to nejen „malé ryby“, které si vydělávají pořizováním a sdílením videí Flegra či Kubka na internetu, ale především velké ryby, osoby a organizace, které stojí v pozadí mnohem nebezpečnějších aktivit – které skrytě a často i zcela otevřeně podněcují k násilí proti jedincům a skupinám obyvatel.

Co může udělat jednotlivec, kterému životy a zdraví jiných lidí nejsou lhostejné? Rozhodně sebe a své blízké nechat naočkovat a doočkovat, a v rámci svých možností šířit osvětu týkající se očkování. Dále se snažte dodržovat všechna opatření, které mohou zpomalovat šíření viru. Tím nemyslím, že byste měli pobíhat po poloprázdných ulicích v respirátoru. Ale v MHD a v budovách by měl být v předjaří správně nasazený respirátor samozřejmost, a to i když už to nebudou vyžadovat platná nařízení. (Technická poznámka, dokud respirátor nezačne páchnout, nebo se neprodře, můžete ho po vysušení používat opakovaně.) Chráníte tak nejen sebe a své okolí, ale dáváte tím příklad i ostatním. Když vás někdo v takové situaci napadne, tak si roušku klidně pro danou chvíli s omluvným úsměvem sundejte – svět se kvůli tomu nezboří a ten člověk nejspíš fakt věří, že bojuje za správnou věc.

A zachovejte si klid a veselou mysl. Pandemie opravdu nebyla žádná legrace. Kdyby vědci nezvládli během jediného roku vyvinout účinné vakcíny, zaplatilo by za pandemii minimálně 150-200 tisíc obyvatel Česka životem a miliony dalších podlomeným zdravím. To není nějaký pofiderní odhad, to lze snadno spočítat z reprodukčního čísla a smrtnosti viru. Měli jsme jako lidstvo neskutečné štěstí, že si čínští netopýři se svým „dárečkem“ o 20 let nepospíšili. Ani současné pandemii zatím není konec a její dozvuky nás ještě potrápí. Ale s tím, co tu bylo v roce 2020 a na jaře 2021, a především s tím, co tu také mohlo být, se současná situace vůbec nedá srovnat.

Jestliže nyní čtete tyto řádky, nebo jestliže se zítra budete rozčilovat nad nepohodlím způsobeným pandemií, nad hloupostí a bezohledností části našich spoluobčanů, nebo nad nějakým hloupým tahem naší vlády, pak si uvědomte, že právě vy jste prošli možná nejhorší krizí naší doby úspěšně. Zejména v porovnání s těmi skoro 50 tisíci našimi spoluobčany, co už se nerozčílí nikdy.