Jedovatí hadi nejsou nijak nebezpeční, pozor na králíky!

O toto zásadní zjištění se s námi nyní podělila doktorka Krátká v časopise proLekaře.cz. Ano, jedovatí hadi jsou ve srovnání s králíky prakticky neškodní. A panečku, to není žádná teorie, na to jsou vědecká data.

Čeští výzkumníci totiž vyhodili z letadla milion hadů a milion králíků a následně přesně změřili, jak hluboko se tito po dopadu zabořili do půdy. Ukázalo se, že se králíci po dopadu zabořili do půdy v průměru hlouběji než hadi. Z výsledku pokusu je tedy naprosto zřejmé, že králíci jsou podstatně nebezpečnější než jedovatí hadi.

Že to nesmysl? Že jsou hadi nebezpeční tím, že mohou člověka uštknout a zabít, nikoli tím, že na něj spadnou z letadla? Nepodstatný detail!

Tak teď vážně. Ve skutečnosti si paní doktorka pouze přečetla studii ukazující, že v jedné klinické laboratoři byl Covid během pandemie diagnostikován u dětí méně často než u dospělých a že mladší lidé měli v těle méně virových částic než lidé starší. Odvodila z toho, že děti nepředstavovaly epidemické riziko a že bylo proto chybné zavírat během epidemie školy.

Že je to stejný nesmysl jako ten s hady a králíky? Že jsou otevřené školy nebezpečné tím, že se přes děti ve třídě propojují skupiny dospělých osob (včetně seniorů), které by se nesetkaly v práci, nikoli tím, že by právě žáci byli nějak extra infekční? A že alternativou k uzavření škol by bylo leda uzavření pracovišť? Pro paní doktorku asi nepodstatný detail.

Článek, stejně jako další podobné z dílny SMIS (Sdružení Manipulátorů Ignorujících Skutečnost ?), je názornou ukázkou jak to vypadá, když se vědecká data zneužívají k podpoře předem stanovených závěrů, místo aby sloužila k poctivému hledání pravdy. Znovu a znovu nám důrazně připomínají, jak důležité je objektivní hodnocení informací, kritické myšlení, a především morální integrita vědce (nebo novináře). A jsou také trvalou výzvou, abychom si při čtení jakýchkoli textů dávali pozor a vždy se ptali, zda jsou předkládané závěry skutečně podloženy daty, a zda se nás autor pouze nesnaží vodit za nos. Obvykle dost pomůže když se napřed zamyslíme, kdo a proč daný text napsal. "Cui bono?"- "Komu to slouží?" jak by se ptali v antickém Římě.

Jsem opravdu velmi zvědav, zda se alespoň někdo z početných autorů původního článku proti jasnému zneužití svých výsledků ohradí.  

 Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.