Epidemii lze zastavit třeba vyhledáváním a izolací nakažených, nebo zavedením tak přísných opatření, že jeden nakažený zvládne nakazit méně než jednoho nenakaženého. Navíc platí, že se každá epidemie nakonec zastaví sama. Jenže...
V tom nejhorším případě se epidemie zastaví tehdy, když parazit, třeba virus, vyhubí svého hostitele. To se může stát třeba tehdy, když má onemocnění dlouhou inkubační dobu, takže se nejprve nakazí většina populace a teprve poté začnou jedinci umírat. Něco takového by zvládla AIDS, kdyby přišla o 50 let dříve, kdy vědci ještě nedokázali odhalit jejího původce a lékaři diagnostikovat infekci. Nebo se to může stát v případě, když má parazit nějakého velmi hojného záložního (rezervoárového) hostitele, třeba potkana, kterému neubližuje, ale od kterého se bude onemocnění neustále přenášet na příslušníky vymírajícího druhu.
Nejčastěji však epidemie odezní i bez toho, že by vyhubila svého hostitele. Stane se tak buď tehdy, když parazit vybije část populace a v řidší populaci se sníží pravděpodobnost, že se hostitelé budou potkávat a předávat si infekci. Jestliže například populace klesne na třetinu, pravděpodobnost přenosu infekce klesne devětkrát, když na desetinu, tak stokrát. To infekci zastaví, ale za cenu smrti mnoha členů hostitelské populace.
V nejčastěji šíření epidemie zastaví takzvaná kolektivní imunita, tedy ono v současnosti tolik diskutované promoření populace. Jestliže dostatečně velká část populace už infekci prodělala a získala tak dočasnou, nebo dokonce trvalou imunitu, nebo tuto imunitu získala očkováním, je to pro parazita úplně stejné, jako kdyby klesla celková hustota populaci. Pro šíření parazita je totiž důležitá pouze hustota populace neimunních jedinců. Kolik jedinců v populaci musí být imunních, aby se epidemie sama zastavila, je možné vypočítat indexu nakažlivosti, tedy z reprodukčního čísla parazita v imunologicky naivní populaci. Jinak řečeno, z počtu nenakažených jedinců, které v průměru nakazí jeden nakažený v populaci, v níž nejsou žádní imunní jedinci. Když přišel Covid do Evropy, tak se zdálo, že bude potřeba, aby bylo imunních asi 64 % jedinců v populaci. Brzy se však ukázalo, že šíření viru lze výrazně zpomalit pomocí jednoduchých opatření (RRR: ruce, roušky, rozestupy) a že tedy potřebné procento bude výrazně nižší. Odhaduji, že v letních měsících by mohlo stačit 30 % imunních jedinců v populaci a epidemie by se zastavila i bez RRR. V podzimních, zimních a jarních měsících to však bude určitě více, na 64 % se však jistě při dodržování RRR nedostaneme. Buďme tedy optimisty a počítejme, že bude stačit 40 % imunních jedinců.
Tak kde je tedy problém? No právě v těch 40 % nakažených. Dostatek vakcíny nejspíš do podzimu příštího roku mít nebudeme. Takže imunitu může člověk získat pouze tím, že se nakazí. Ve většině případů má nákaza sice relativně mírný průběh, zhruba 0.5-1 % nakažených však zemře a neznámé procento (těžko méně než 10 %) si odnese z nemoci podlomené zdraví. Jestliže bychom se chtěli v Česku promořit a získat tak imunitu, museli bychom se smířit s tím, že nám tu zemře minimálně 32 tisíc spoluobčanů a dalších 320 tisíc bude mít do konce života více nebo méně vážné zdravotní problémy. To je ovšem optimální scénář, který by nastal pouze tehdy, když by se nám podařilo křivku přibývání nakažených oploštit, jak se nyní snaží ministr Prymula, a zabránit tak kolapsu zdravotnictví. Kdyby se to nepodařilo, vystoupaly by smrtnost i index nakažlivosti asi na dvojnásobek a mrtvých by bylo klidně přes 100 tisíc. V článku v časopise Lancet* uveřejnili před týdnem čísla, podle kterých by nás promoření jaké zatím proběhlo v USA stálo asi 42 tisíc mrtvých.
Takže připustit promořování populace rozhodně nesmíme a ani samotné zploštění křivky nás nespasí. Musíme epidemii pomocí protiepidemických opatření zastavit do doby, než bude dostatek vakcíny k imunizování asi 64 % obyvatelstva. V letních měsících nejspíš vystačíme s rouškami, mytím rukou a rozestupy (a omezením hromadných akcí), na podzim, v zimě a v předjaří budeme muset přistoupit i podstatně bolestivějším a dražším opatřením. Nejpravděpodobnější mi připadá, že to bude trvat tak dva roky, může se to ovšem i trochu protáhnout – to záleží na dostupnosti vakcíny.
Hele Micíku, nebuď tak smutný. Dva roky utečou a zase bude dobře. Je klidně možné, že nám tahle epidemie pomůže se připravit na podobné a horší epidemie, které téměř jistě přijdou v budoucnu. Teď nám není moc do zpěvu (což je vlastně dobře, při zpívání vzniká spousta aerosolu), ale třeba ta potvora coviďácká nakonec zachrání lidstvo před vymřením. Jak říkala babička – nikdy nevíš, po čem ztloustneš.
* Lancet SARS-CoV-2 antibody seroprevalence in patients receiving dialysis in the USA September 25, 2020, https://doi.org/10.1016/S0140-6736(20)32006-7
