Milý Micíku, ptáš se, co nás teď čeká

Přesně nevíme. Z dat se zdá, že nákazu bude muset prodělat asi 60% populace, abychom dosáhli kolektivní imunity. Tedy aby jeden nakažený dokázal v průměru nakazit už méně než jednoho dalšího a virus tak ztratil schopnost se šířit.

To nezní příliš optimisticky - když vynásobíme 10 milionů obyvatel Česka 0,6 a poté pravděpodobností, že nakažený zemře, řekněme 0,01, získáme tak vysoké číslo, že se mi ho tady ani nechce uvádět.
Jenže ono to nejspíš bude trochu jinak. Virus mutuje a neustále tak přizpůsobuje svou virulenci (to, jak moc ubližuje nakaženým) i svou infekčnost (to, jak dobře se v populaci šíří) momentálním podmínkám. Jestliže jsme si nasadili roušky a v rámci možností se ve větších skupinách nestýkáme, ztížili jsme mu možnost přenosu z nakaženého na nenakažené. Tím jsme zvýhodnili ty mutanty viru, kteří si svého nakaženého šetří. Podobně funguje i to, že jsme začali aktivně vyhledávat a izolovat nakažené, a přednostně ty z nich, co mají vážný průběh nemoci. Virus tak bude proto postupně ztrácet jak infekčnost, tak virulenci - jeho reprodukční číslo (počet nenakažených, které v průměru nakazí jeden nakažený) se bude snižovat, a i zabíjet bude méně. K tomu přispěje i fakt, že v populaci bude postupně přibývat osob, které už nemoc prodělaly a jsou už proti ní imunní. Nižší infekčnost znamená i nižší procento imunních osob potřebných k dosažení kolektivní imunity. Kdyby ses Micíku učil kybernetiku, tak by sis nejspíš všiml, že se zde dokonce uplatní princip pozitivní zpětné vazby - čím menší infekčnost, tím větší pokles infekčnosti - který celý proces poklesu škodlivosti viru ještě urychlí. Takže kdybych měl citovat jistého bývalého pražského primátora "situace je nadmíru výtečná".

No, ve skutečnosti tak úplně není. Jakmile totiž nyní polevíme v ostražitosti, sundáme roušky, pošleme děti do škol, nebo otevřeme divadla a stadiony, opět se začne dařit zlejším mutantům viru lépe než těm hodnějším. Takže mnohá z opatření, která tak drasticky změnila náš život, budeme muset dodržovat podstatně déle, než jsou ochotní politici i epidemiologové sobě a společnosti přiznat. Přitom pokušení prohlásit situaci za zvládnutou a opatření za nadále nepotřebná bude natolik silné, že jim naši populističtí (a často nepříliš chytří) politici jen těžko odolají. A to ještě není celé. Jakmile se otevřou hranice, budou obyvatelé států a regionů, které první nápor epidemie zvládly hůře, importovat své zlejší varianty viru do naší populace. Takže čas od času budou i u nás vznikat na místní úrovni malé zlé epidemie uvnitř té velké mírnější. Kdy a jak to celé skončí závisí na mnoha věcech, v první řadě na charakteru imunity proti viru - jak dlouho vydrží a zda bude účinná proti všem variantám viru.

Tak Micíku, teď už víš, co nás zhruba čeká. Jak dlouho to bude trvat ti radši ani neřeknu - to bys mi snad ani nevěřil. Ale můžeš být klidný - nejspíš si budeš užívat celodenního drbání na bradičce hodně měsíců.

Ívinko, kočko jedna přemoudřelá  – přestaň rozčileně švihat ocáskem. Micík je malý a hravý a složité věci by ho nebavily. Tobě bych to určitě vysvětlil jinak. Třeba bych napsal:

Opatření snižující pravděpodobnost přenosu infekčního agens (např. viru) z člověka na člověka nejen zpomalují promořování populace a tím zajišťují, že v žádném okamžiku nebude překročena kapacita zdravotního systému, ale zároveň selektují ve prospěch méně virulentních linií parazita. Snižují tedy nejen smrtnost (letalitu) onemocnění a reprodukční číslo parazita (počet jedinců, které momentálně v průměru nakazí jeden nakažený), ale i základní reprodukční konstantu parazita (počet jedinců, které by v průměru nakazil jeden nakažený v naivní populaci, tedy v populaci, v níž nejsou žádní nakažení ani žádní imunní jedinci). Tím tato opatření snižují nejen letalitu (smrtnost) onemocnění, ale i procento imunních osob v populaci potřebné k dosažení kolektivní imunity. Za celkovou dobu epidemie (do okamžiku dosažení kolektivní imunity) tak zemře nebo je zdravotně postiženo podstatně méně osob, než kdyby příslušná epidemiologická opatření nebyla přijata. Jestli si o tom chceš dozvědět více, tak si přečti třeba Evolution of Infectious Disease od Paula W. Ewalda.

Předchozí verze článku byla zveřejněna na mém FB 1.4.2020 a na pokusnikralici.cz