Kolik lidí ve skutečnosti v Česku zabil a kolik zachránil covid?

Oficiálně jsme včera překonali hranici 30 tisíc obětí covidu. Jenže skutečné číslo je o dost jiné. Covid totiž zabíjel i nepřímo a navíc také několik tisíc životů zachránil - některé však jen dočasně.

No tak Micíku – moc se na tebe zlobím! To se dělá kousat svého tlačenkondárce do nosu, když se s tebou chce po kočičím a eskymáckým způsobu pozdravit? A zrovna v takový významný den!

Dnes jsme oficiálně překonali hranici 30 tisíc mrtvých na covid. Určitě to není žádný důvod k oslavě. Ovšem připomenout si jejich památku kousnutím do nosu, mého nosu!, to už mi opravdu připadá krajně nevhodné a snad až nedůstojné.

Ve skutečnosti těch mrtvých bylo o dost více – když se porovnají počty lidí, kteří zemřeli od příchodu viru s počty těch, co umírali v předchozích letech, vyjde nám, že počet lidí, co zemřeli kvůli covidu, je zhruba o 5 tisíc vyšší. Ne všichni museli zemřít na covid – část zemřela třeba kvůli tomu, že nám virus za účinné pomoci politiků, chřipčičkářů a ministerských nedouků vypnul na řadu měsíců „neurgentní“ zdravotní péči. A ta se pro některé smolaře zpětně ukázala jako velmi urgentní.

Dost lidí covid naopak zachránil – kvůli rouškám a respirátorům jsme neměli už dva roky chřipkovou sezónu, což nám ušetřilo tak dva až tři tisíce úmrtí. Tohle je ovšem spíše jakási zápůjčka – v první chřipkové sezóně po odložení roušek (což asi kvůli odpíračům očkování příští zimu ještě nebude), vypukne téměř jistě velmi silná chřipková vlna a pod 3000 mrtvých se dostaneme opravdu jen stěží. Další životy jsme letos a loni ušetřili ve věkových kategoriích dětí a mladistvých. Protože trávili více času doma, mnohem méně umírali v důsledku úrazů při volnočasových aktivitách. Opět je však možné, že se může jednat o zápůjčku – tak jak někdo „roste pro šibenici“, roste jiný pro záchranářský vrtulník a lockdown příslušný okamžik jen oddálil.

Ač to chřipčičkáři určitě neradi uslyší, epidemie zachránila také dost lidí před sebevraždou. Rozsáhlá studie provedená ve 21 zemích a publikovaná v dubnovém čísle časopisu Lancet ukázala, že ve většině sledovaných zemí poklesl v průběhu pandemie počet sebevražd. Patrně platí, že v době krize mající jasnou vnější příčinu, se snažíme spíše bojovat, než abychom boj vzdávali. Přesně to mi ostatně ukázala i čerstvá data z mého podzimního dotazníku – osoby, které mají zhoršené fyzické zdraví kupodivu vykazují nižší pocity stresu, než osoby zdravější.

Jestliže během epidemie zemřelo o 35 tisíc lidí více než jiné roky a zároveň jsme tisíce životů (možná jen dočasně) ušetřili díky rouškám a omezení volnočasových aktivit, potom je skutečný počet obětí o těchto několik tisíc vyšší. Skutečný počet dosavadních obětí covidu se tak bude pohybovat spíše kolem 40 tisíc. A je klidně možné, že ještě více životů si v následujících letech vyžádají opožděné následky „úspěšně“ překonaného onemocnění. Opravdu nechci strašit, ale fakt se snažte se nenakazit. A když už se bez této zkušenosti nedokážete obejít, odložte to na dobu, kdy už budete alespoň částečně chráněni vakcínou.

Tak Micíku, co jsem ti to vlastně chtěl? Matně si vzpomínám, že něco s nosem. Asi jsem ti chtěl pochválit roztomilý čumáček. Pojď, dáme si tlačenku – v téhle jsou kousky srdíček, určitě ti budou chutnat.

Tento článek vyšel dříve na mém FB (odkud ho téměř jistě zase brzy převezmou a po svém převypráví jiná média). Citovaný článek o sebevraždách najdete zde www.thelancet.com/journals/lanpsy/article/PIIS2215-0366(21)00091-2/fulltext a náš dotazník o covidu zase zde bit.ly/AnketaPokracovani