Kde se vzal omikron a proč se ho svět právem bojí?

V první otázce tápeme, asi to však nebylo u pacienta s AIDS. Druhá je snazší. Jeho vysoká infekčnost provázená schopností prolomit imunitu proti předchozím variantám by nás mohla srazit na kolena. Ale i zachránit. Jak je to možné?

Brzy po rozpoznání varianty omikron a po zjištění, že nese ve svých genech nebývalý počet mutací, se v tisku objevily zprávy, že se v tomto případě virus vyvinul v těle pacienta s AIDS. Tyto zprávy však nejspíš vycházejí pouze z představy, že když je v Africe mnoho lidí s AIDS a vir byl popsán z Jihoafrické republiky, bude mezi omikronem a AIDS nějaká spojitost. V duchu podobné logiky bychom však mohli tvrdit, že virus zmutoval v těle slona, nebo ještě lépe hrabáče kapského. Neznáme totiž jediný důvod, proč by měl virus výrazněji mutovat právě v těle imunosuprimovaných osob. Takže tato stopa je nejspíš falešná.

Evoluční parazitologie naštěstí nabízí podstatně pravděpodobnější vysvětlení. U mnoha parazitických organismů se vyskytují tzv. mutátoři. Jsou to jedinci, kteří vytvářejí třeba stokrát více mutací, než normální jedinci téhož druhu. Nejčastější příčinou zrodu mutátora je vznik mutace v genu pro enzym, který kopíruje DNA či RNA, případně v genu pro některý enzym, který opravuje chyby vzniklé při tomto kopírování. V důsledku takové mutace se sníží přesnost kopírování všech genů a začnou se tak v nich hromadit další a další chyby – mutace. Život mutátorů, zejména těch co zvyšují frekvenci mutací opravdu hodně, bývá krušný a krátký. Mutace jsou totiž pro organismus většinou škodlivé, a tak potomci mutátora živoří a množí se pomaleji než normální jedinci. Z generace na generaci jim navíc mutací přibývá, takže se množí čím dál pomaleji, až nakonec příslušná linie vymře.

Jenže v určitém malém procentu případů se u některého potomka mutátora vyskytne mutace, která napraví původní mutaci, nebo jinak vrátí funkčnost původně poškozenému genu. Takový jedinec se díky tomu vrátí k běžné mutační  rychlosti a jeho potomstvo se tak vyhne vyhynutí. Odnesou si na památku po svých předcích-mutátorech spoustu mutací, které mohou výrazně pozměnit jejich vlastnosti.

V čem spočívá hlavní nebezpečí mutátorů? V tom, že vysoký výskyt mutací jim umožňuje si u jednoho jedince vyzkoušet současně větší počet mutací. Normální jedinec musí zkoušet jednu mutaci po druhé. Zjednodušeně řečeno, každý jedinec má v některém genu obvykle jednu novou mutaci. Když je tato mutace nevýhodná, a to obvykle bývá, tak mutovaná linie časem vyhyne. Jenže stejná mutace by mohla být pro mutanta velice výhodná, kdyby byla doplněna o další mutaci (nebo o další dvě mutace) v jiném místě daného genu, nebo v jiném genu. U normálního jedince je velmi nepravděpodobné, že by získal obě potřebné mutace najednou, a je téměř nemožné, že by najednou získal všechny tři potřebné mutace. U mutátora k tomu může dojít poměrně snadno. Díky tomu mohou jeho potomci získat vlastnosti, o kterých se nemutátorům ani nesnilo (a ze kterých lékaři a výrobci vakcín vyskočí z kůže).

Mutátoři určitě vznikají i u neparazitů a je dosti pravděpodobné, že hrají zásadní úlohu v evoluci všech druhů. Tam nám ovšem nevadí a proto toho o nich víme málo. U parazitů, ať již jsou to vnitrobuněční paraziti – viry, nebo bakterie, prvoci, či třeba tasemnice, je však jejich výskyt pro člověka zcela zásadní. Čím častěji se u určitého druhu vyskytují, tím horším patogenem tento druh obvykle je.

Omikronu se tedy bojíme proto, že mohl získat takové vlastnosti, jaké žádná předchozí varianta získat nemohla. Minimálně je téměř jisté, že získal obrovskou infekčnost. Zatím se zdá, že v zasažených oblastech se počty případů zhruba každý den zdvojují. A to se přitom jedná o oblasti, kde nedávno prošla vlna varianty delta. Pro srovnání, počty nakažených deltou se v u nás říjnu zdvojovaly zhruba jednou za týden. Kdyby se varianta dostala k nám, vyrobila by nám tu nejspíš novou vysokou vlnu covidu během pár týdnů. Někteří epidemiologové sice doufají, že extrémně prudké šíření omikronu v Jihoafrické republice má unikátní epidemiologickou příčinu – tedy že za něj může nějaká hromadná událost typu hodně velkého Techtle Mechtle, a že tedy zase rychle ustane, ale obávám se, že v tomto případě je spíše přání otcem myšlenky.

Co nás tedy čeká? Téměř jistě rychlé rozšíření nové varianty. Jestli a jak moc prolomí ochranu danou vakcínami, zatím nevíme. Nemusela by – vznikla v nepříliš proočkovaném státě, takže nikoli pod selekčním tlakem na prolomení této ochrany. V tomto směru bych se bál spíše mutant vzniklých v oblastech s vysokou proočkovaností. Také nevíme, zda prolomí ochranu danou předchozí nákazou. Některá data však naznačují, že asi ano.

Zatím vůbec nevíme, jak moc bude nakaženým ubližovat, tedy jak vysoce bude patogenní. Obecně platí, že parazit „nechce“ být patogenní. Nepřináší mu to totiž žádné výhody. Čím dříve se infikovaný dostane do izolace, nebo dokonce čím dříve zemře, tím méně dalších osob stihne nakazit. Právě tato vlastnost, tj. infekčnost neboli základní reprodukční konstanta, je kritériem úspěšnosti každého parazita. Patogenita obvykle bývá i pro parazita pouze vedlejším projevem jeho rychlého množení v těle hostitele, tedy vlastnosti, kterou potřebuje k dosažení vysoké infekčnosti. Vysoké infekčnosti je ovšem někdy možné dosáhnout i tím, že bude mít parazit naopak nízkou patogenitu, takže dovolí nakaženým pobíhat a šířit infekci na další nenakažené.

Omikron nám tak může přinést jak zhoubu, tak záchranu. To první by mohlo nastat, kdyby měl skutečně vysokou infekčnost a schopnost nakazit dříve nakažené a očkované, a zároveň vykazoval normální, nebo dokonce zvýšenou, patogenitu. To druhé by zase mohlo nastat, kdyby měl vysokou infekčnost a schopnost nakazit již dříve nakažené a očkované, a zároveň vykazoval velmi nízkou patogenitu. Fungoval by v takovém případě jako tzv. zeslabená (atenuovaná) vakcína, a rychle by proočkoval celou lidskou populaci. V ní by se téměř jistě udržel trvale, takže by nám průběžně poskytoval i posilující dávky.

Je jasné, že druhá varianta je o dost lepší než ta první. I tak bychom měli být opatrní, co a jak moc si budeme nyní přát. Mnoho lidí se bojí moderních vakcín proto, že jejich možné dlouhodobé účinky nebyly zatím prozkoumané ani testované. Možné dlouhodobé (ani krátkodobé) účinky zeslabeného koronaviru však nebyly testovány vůbec! Proto absolutně netušíme, co by nám tento způsob přirozené vakcinace mohl časem přinést. Já osobně bych se stokrát raději spolehl na naše vakcíny, a to i v případě, že bych si musel dojít jednou za rok pro posilující dávku (aspoň bych se pravidelně dokopal na očkování proti chřipce).

Co z toho plyne pro každého z nás? Naočkujte nebo doočkujte se a vyčkejte v klidu věcí příštích. O moc víc stejně udělat nemůžete (ještě dodržovat ostatní body dvanáctera). Co z toho plyne pro stát? Milej státe, vzpamatuj se, vyjmi už konečně preventivní PCR testování ze seznamu zdravotních úkonů a umožni tak nárůst kapacit na PCR testování na desetinásobek a pokles ceny PCR testu pod 100 Kč. Plošné PCR testování totiž umí zastavit jakoukoli variantu a jakýkoli vir či bakterii. Ale to už ti říkám, milej státe, víc než rok. Budeš asi pěkně natvrdlej. 

#######################################################

Sedmero rad na svátky

1) Co nejdříve se naočkujte nebo doočkujte 3. dávkou. Třetí dávka vás už o Vánocích dokonale ochrání, i první vás nejspíš ochrání alespoň před tím nejhorším.

2) Zkuste na minimum omezit návštěvy. Současné vakcíny vás chrání před těžším průběhem nemoci, nechrání však před šířením nemoci. Rodinné návštěvy a zejména firemní večírky ještě letos nahraďte společným výletem do přírody.

3) Nepřehánějte to. Nemusíte se vyčerpat smýčením bytu, pečením 10 druhů cukroví ani sháněním hromad dárků, zejména kdybyste za nimi museli pobíhat po obchodech a nákupních centrech. Zkuste si udělat opravdu klidné Vánoce.

4) S přáteli se nemusíte scházet o Vánocích a na Silvestra fyzicky – jde to i po Zoomu, Jitsi a nebo Teams. Jasně, naživo je to lepší, ale takhle můžete přizvat i přátele či členy rodiny, co momentálně dlí na druhém konci republiky či dokonce světa.

5) Jestli se rozhodnete sejít naživo, a zejména jestli mezi vámi budou rizikové či nenaočkované osoby, tak se těsně před setkáním všichni otestujte kvalitním antigenním testem. Jestliže by se měla návštěva protáhnout, tak si zařiďte PCR test a před návštěvou si uložte preventivní karanténu. Ale letos stále ještě platí: žádná návštěva, nejlepší návštěva.

6) Udržujte se v dobré fyzické kondici – jezte dost zeleniny, ovoce, vitamínů (především D a C – obojí jen v doporučeném denním dávkování). Nezapomeňte případně užívat své léky. Pohybujte se co nejvíc na čerstvém vzduchu v místech, kde nejsou lidi. Dostatečně odpočívejte a spěte.

7) Udržujte se v dobré psychické kondici – komunikujte telefonicky či elektronicky s přáteli, známými a příbuznými, hlavně s těmi dříve narozenými, konzumujte na dálku kulturu (hudbu, divadlo, filmy) čtěte knihy, vzdělávejte se, pomáhejte druhým, snažte se si udělat minimálně jednou denně radost a aspoň dvakrát ji udělejte někomu jinému.