Na pozadí války na Ukrajině nám v tichosti vrcholí již druhá letošní vlna covidu. Nastartoval jsem svou křišťálovou kouli, abych zjistil, co nás čeká teď. Zdá se, že se nudit nebudeme.
Nadešel čas na novou, v pořadí již sedmou, předpověď vývoje epidemie. Šest předcházejících můžete najít na v jiných článcích na tomto blogu, přehled pěti prvních třeba zde: https://jaroslavflegr.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=778872. Tak nejprve jako obvykle inventura toho, co se z mé prosincové předpovědi vyplnilo a co ne. Dobře jsem odhadl začátek, výšku i charakter lednové vlny – vystoupání na trojnásobek hodnot z podzimu a zahlcení testovacích kapacit při 60 tisících nakažených za den (zvládli jsme jich na vrcholu vlny vytestovat 67 tisíc, takže jich mohlo být ve skutečnosti asi 80-100 tisíc) a poměrně rychlé opadnutí vlny. Doufal jsem, že opadne ještě rychleji – to se ovšem nestalo, nejspíš hlavně kvůli překotnému rozvolnění opatření těsně za vrcholem vlny. Správně jsem odhadl, že příval pacientů opět ohrozí fungování nemocnic. V předpovědi jsem to příliš nerozebíral, ale přiznávám, že jsem očekával o dost větší potíže, než jaké nakonec nastaly. Počty pacientů sice opět překonaly původně proklamované kapacity nemocnic, ale zdravotnický personál, patrně díky své vysoké proočkovanosti a promořenosti, tentokrát nápor bez zásadnějších problémů zvládl. Vlna umírání byla nižší než na podzim, i tak však na covid zemřelo za první tři měsíce roku oficiálně 3300 osob. Pro porovnání, za poslední tři měsíce roku 2021, kdy byly počty nakažených asi poloviční, to bylo skoro 5800 osob. Dodávám, že zemřeli z větší části zbytečně – kdyby velká část obyvatelstva nepodlehla antivaxinačním bludům, nepřesáhl by celkový počet mrtvých za půl roku 2000 osob, tedy byl by asi pětinový. Správně jsem odhadl, že největší problémy v jarní vlně přinese velký počet pracovníků, kteří budou v jednu chvíli v karanténě či v izolaci a budou tak chybět v zaměstnání. Jak jsem však také předpověděl, zdravotní orgány se na hrozící kolaps připravily – drasticky zkrátily délku karantény a izolace. Přiznávám, že když jsem od 20. prosince úředníky a politiky upozorňoval na hrozící nebezpečí a volal po přijetí preventivních opatření, měl jsem na mysli něco trochu jiného (povinné očkování zaměstnanců klíčové infrastruktury včetně řidičů MHD a zásobování), ale jak se nakonec ukázalo, i omezení karantén a izolací zafungovalo. Další mé předpovědi už byly dlouhodobějšího charakteru, takže zatím nelze posoudit, zda se naplní či nikoli.
Tak jaké radovánky nám covid připravil na příští měsíce? Zdá se, že v dubnu začne v Evropě opravdové jaro s oteplením. Teplo a sluneční UV záření nemá covid ani trochu rád. Takže můžeme doufat, že nyní probíhající BA.2 vlna bude až do podzimu tou poslední. Díky vakcínám a omikronu už v současnosti velká část obyvatelstva získala toleranci vůči covidu (jsou chráněni proti vážnému průběhu nemoci) a současně alespoň částečnou rezistenci proti nákaze (jsou alespoň částečně chráněni proti nákaze virem). K tomu druhému je bohužel u koronavirů potřeba dostatečná hladina protilátek a ta u většiny lidí přetrvá maximálně půl roku po prodělané nákaze či po posledním očkování. V létě se tedy žádná větší vlna nákaz nerozběhne, nejpozději koncem podzimu však téměř jistě ano. Ale o podzimní vlně si povíme zase až koncem srpna, do té doby se toho může udát mnoho.
Kromě tolerance vůči covidu, která zásadně snižuje riziko těžkého průběhu onemocnění, jsme během posledního roku epidemie zároveň získali i schopnost tolerovat fakt, že při epidemické vlně umírají v důsledku covidu denně desítky až stovky osob, většinou seniorů a osob se zdravotními handicapy. Velká část obyvatel Česka to začala považovat za přijatelnou cenu za to, že může žít běžným životem bez omezování protiepidemickými opatřeními. Nechci nyní posuzovat, zda je to dobře nebo špatně, a nechci ani předvídat, jaké další dopady bude mít tento posun v chápání ceny lidského života na fungování české, potažmo celé západní společnosti. Mně osobně se to nelíbí, ale třeba jsem jen moc staromódní.
Do podzimu se objeví nové mutanty viru. Odhaduji, že budou mít ještě nižší virulenci než mutanta omikron. Budou si totiž muset svého hostitele šetřit, neboť v imunní populaci bude pro ně obtížné nakazit nového hostitele. Ve vzájemné kompetici proto zvítězí takové mutanty, které ponechají nakaženého jedince bez velkých příznaků pobíhat po světě a co nejdéle šířit nákazu na další osoby. Je také možné, že se objeví mutanty, které budou v organismu týdny přetrvávat, aniž by se projevovaly a aniž by byly zachytitelné běžnými diagnostickými metodami. Je dokonce možné, že některé z nich budou nemoc provázenou produkcí infekčních částic vyvolávat opakovaně. Do podzimu 2021 bylo hlavním kritériem úspěšnosti mutanty její schopnost se v hostiteli rychle množit a produkovat tak co nejvíce infekčních částic, a tedy nakazit co nejvíc dalších osob. Proto byly na hostitele tak zlé. Napříště bude kritériem úspěchu schopnost překonat imunitu vyvolanou jinými variantami a vakcínami a současně vyvolat imunitu proti jiným variantám viru. Dostat se totiž do nového hostitele už nebude to hlavní, důležité bude se v něm „uchytit“.
Objeví se i nové vakcíny. Doufejme, že co nejdříve budou mezi nimi i vakcíny druhé generace, které budou vytvářet imunitu namířenou proti několika místům na povrchu viru. Takové vakcíny už bude virus jen obtížně překonávat pomocí mutací, protože k tomu by potřeboval současně pozměnit několik míst ve svých proteinech. Když pozmění pouze jedno z míst, nijak si tím nepomůže, rozpoznají ho protilátky proti zbylým místům. Vznik nových mutant se tak výrazně zpomalí a v dostatečně proočkovaných oblastech možná i zastaví.
Osobně doufám, že budou vyvinuty i vakcíny směřující proti jiným proteinům, než je virový spike protein, nebo alespoň proti jiným oblastem na tomto proteinu, než proti místu, kterým se spike váže na receptor na lidské buňce. Dost mne totiž znervózňuje, že současné vakcíny vyvolávají vznik protilátek, které se nejspíš váží nejen na protein viru, ale i na molekulu, která se v našem těle přirozeně váže na stejné místo (stejný receptor) jako vir. Je možné, že některé dlouhodobé dopady onemocnění, a možná i některé nežádoucí účinky očkování, souvisí právě s touto vazbou.
Jsem si prakticky jist, že se co nevidět objeví i nové léky, které umožní zmírnit těžký průběh covidu, nebo dokonce zamezí samotnému vypuknutí choroby. Přinejmenším se snad v našich nemocnicích objeví i velmi účinný lék Paxlovid, jehož dodávky do Česka se bohužel velmi zpozdily.
Z ve stínu války na Ukrajině nás přes léto nejspíš čeká celoevropská diskuse o tom, jak do budoucna naložit s epidemií covidu, případně s příštími epidemiemi vůbec. Řešení je známé a jeho účinnost budeme moci brzy posoudit na základě srovnání situace v jednotlivých státech Evropy či USA. Je třeba dosáhnout co nevyšší proočkovanosti obyvatelstva, aby se minimalizovaly oběti na životech a škody na zdraví obyvatel. Vzhledem k tomu, že imunita alespoň částečně chrání i před nákazou (nejen před těžkým průběhem), sníží vakcinace i výšku a trvání epidemických vln, což v důsledku sníží i jejich dopady na hospodářství a na životy a zdraví neimunních osob. Třeba osob, které mají poruchy imunity, nebo u kterých byla navozena imunosuprese během léčby onkologických či jiných onemocnění. Kromě toho, že se diskuse o vhodných protiepidemických opatřeních bude moci opřít o tvrdá data – naše zkušenosti z jednotlivých zemí, bude velmi pozitivní i to, že snad do ní nebudou v takové míře zasahovat proruští dezinformátoři. Ti se nyní z velké části přeorientovali z boje proti vakcinaci a protiepidemickým opatřením na podporu ruské agrese na Ukrajině. V důsledku toho se jednak zaměstnali něčím jiným, jednak se u části populace (alespoň dočasně) zdiskreditovali. A v řadě zemí si navíc konečně vykoledovali zákazy působení. Je tedy slušná šance, že opatření přijatá na celoevropské úrovni budou rozumná a účinná.
Jak jsem předpovídal již v prosinci, v letošním roce se definitivně potvrdí, že nový koronavirus byl připraven v laboratoři vsazením upraveného genu pro spike protein z viru adaptovaného na člověka do genomu viru adaptovaného na netopýra. Má proslulá křišťálová koule mi prozradila, že klíčový článek vyjde už co nevidět v časopise Comparative & Integrative Biology. Doufám, že se díky tomu konečně začne vážně diskutovat o mezinárodně platném zákazu vytváření nových patogenů metodami genetického inženýrství a o nadnárodním dozoru nad pracovišti, která by podobné výzkumy mohla pod jakoukoli záminkou provádět. Je jasné, že vynutit si dodržování podobné legislativy v některých zemích nebude jednoduché. Má-li však lidstvo přežít, nic jiného nám asi nezbude. V současnosti jasně vidíme, že státy vlastnící atomové zbraně mohou beztrestně porušovat jakékoli civilizační normy a jakékoli mezinárodní dohody. V brzké budoucnosti mohou získat stejný vydírací potenciál, a tedy stejné privilegium, jakékoli státy (a nejen státy), které získají dostatečně účinnou biologickou zbraň.
