Slábne novodobý ruský car?

Dnešní protesty v Rusku nejsou nic úplně nového a účast zatím nijak závratná není. Ovšem okolnosti situace kolem Navalného naznačují, že Vladimír Putin se necítí úplně fit.

Dopředu avijzuji, že nejsem ani rusofil, ani rusofob. I když je to asi zbytečné, každý si v textu najde, co bude chtít, cílem je jen rozbor. Navalného nám údajně otrávili novičokem. Navalného, který má k běžným Rusům velmi daleko a má potenciál oslovovat především intelektuálnější kruhy. Navalného, kterého většina Rusů ani nezná. Navalného, který má podporu především mimo Rusko. Tohoto Navalného Putinův režim zatkl, ihned po jeho návratu z ciziny.

Těžko to vykládat jinak, než jako Putinovy obavy z opozičního předáka. Boris Němcov v žádném případě neměl takovou publicitu jako Navalnyj. V době jeho vraždy na něj nebyla upřena pozornost celého světa. A určitě nebyl bezprostředním rizikem pro Kreml. Je jím Navalnyj? Rusové tradičně tají naprosto vše kolem reálné situace jejich země, vše ovšem utajit nedokáží. Má Putin důvod se obávat většího pnutí ve společnosti? Každý, kdo dění v Rusku sleduje, si musel všimnout mnohem nižší aktivity ruského prezidenta v posledních měsících, spekulace ohledně jeho ruky  jsou dostatečně známé. Už mnohem méně se hovoří o velké nespokojenosti běžných Rusů s lékařskou péčí v rámci Covidu. Velký nedostatek lékařského vybavení a silně poddimenzované nemocnice, v Moskvě především. O to více je zajímavá rychlost, s jakou byl vyvinut Sputnik. Režim si na tom dal zjevně velmi záležet.

Rusko nikdy nelze vykládat zjednodušeným způsobem, pokud sledujete přezbrojování ruské armády, můžete v tom ve skutečnosti vnímat další signál slabosti režimu a to především v očích obyčejných Rusů. Armáda je pro nacionalisticky orientované Rusy základní pilíř velkého Ruska, především od Velké války. Dostanete-li se do kontaktu s obyčejnými občany Ruské federace, velmi často se dozvíte, že jsou pořád  nejsilnější na světě (kromě toho, že pořád nepochopili, že v roce 68 nám na pomoc opravdu nepřijeli). Opozice je v Rusku stále okrajová, ovšem stav ozbrojených sil není. Pokud si dáte tu práci, můžete v relativně krátké době zjistit, že ten vojenský obr je z větší části beznadějně zastaralý. Např. o nové útočné pušce od Kalašnikova může běžná armáda jen snít. Vezmu-li jen ty nekřiklavější případy, Admirál Kuzněcov, velké problémy s SU 57 při startu jejich sériové výroby, páteř tankových vojsk nadále tvoří nemodernizované T 72. A asi nejkřiklavější příklad jménem Armata. Je symptomatická pro úplně všechny novinky pro ruskou armádu. Buď jsou jen na papíře (nové ponorky) nebo nejdou do výroby. Tolik oslavovaná Armata jde zjevně k ledu. Místo toho se budou modernizovat T 90. pro běžné Rusy je to citlivá otázka, jsou ochotní pro matičku Rus ohýbat hřbet, ale matička začíná pomalu vypadat jako stále méně mocná. Rozebírat, jak velký vliv na tento stav mají nízké ceny ropy a sankce nemá smysl. Navíc se zdá, že tolik proklamované státní fiskální rezervy jaksi nejsou. Je docela dobře možné, že uvnitř Ruska to začíná bublat a v žádném případě na to nebude mít vliv video, ukazující luxusní Putinovo sídlo. Na to jsou Rusové zvyklí a neřeší to, stejně jako všudypřítomnou korupci, ta je takřka součástí národního koloritu.

Nechci rozvádět mé odborné zaměření, ale trochu se Ruska týká. Spousta lidí vidí v Putinovi bezskrupulózního diktátora, který má Rusko v kleštích. Někdy mě doslova iritují některé stupidní názory západních politiků, vyjadřujících se k demokracii V Rusku. Rusové neví, co je to demokracie a ještě nějakou dobu vědět nebudou (úplně stejně jako arabské země). Elementární pravidla mezinárodních vztahů hovoří vždy především o sférách vlivu a velmocenské politice. Mezinárodní právo sem nikdy příliš nepatřilo. Je zjevné, že už všichni zapomněli, jak Rusko vypadalo za Borise Jelcina. Ten se o jakousi demokracii pokusil. Výsledkem bylo, že v ulicích ruských měst vládla mafie a lidé jako Žirinovskij získávali obří vliv v ruské politice (to nezmiňuji ruské oligarchy a to že Žirinovskij dnes poslušně sedí v Dumě a plní carovy příkazy). V devadesátých letech panovaly vážné obavy mj. o bezpečnost ruského jaderného arzenálu. Putin tohle vše změnil. Pro Rusy není synonymem úspěšného vůdce nějaký demokrat. Je to silná osobnost, která dokáže čelit nepříteli zvnějšku. A tím je i po pádu komunismu pořád NATO, potažmo Západ. A zde se dostáváme k oněm sférám vlivu. NATO bylo najednou u Ruska, pro Rusy nepřijatelné. Dění na Ukrajině, kdyby západní politici aspoň trochu realisticky uvažovali, nikdy by stejně ztracenou Ukrajinu nepodporovali. Nejsem zastáncem anexe Krymu, ale Sevastopol je symbol Ruska, ztráta přístupu k němu  by znamenala Putinův konec. Ať jde o Donbas či Sýrii, vše je jen divadlem pro běžné Rusy, že země a její vůdce ve světě něco znamenají. A řešíme-li mezinárodní politiku nebo diplomacii, jen naprostí hlupáci tyto faktory přehlížejí. Vnitropoliticky byl Putin k některým z těchto kroků donucen. Můžeme říct, tak ať raději zmizí. Jenže když si vzpomenu na Borise Jelcina, uvědomuji si, že pro Rusko samotné je Putin stále tím správným vůdcem, už jen proto, že tam dokáže udržet klid.

Aktuální dění kolem Navalného nevěstí nic dobrého. Rusko slábne, o tom nemůže být sporu. Žádná dezinformační kampaň či kybernetická válka to nezmění. Putin z našeho hlediska může být velmi snadno zloduchem, ale abychom nakonec ještě na tohoto zloducha nevzpomínali.