Nebezpečná ztráta důvěry ve vládu v období krize

Média začínají jasně reflektovat narůstající krizi současného vládního establishmentu. Pod vlivem geometricky množících se zpráv, se běžný občan musí cítit stále méně komfortně ve svém vlastním státě.  

Kdo nám vlastně vládne? Otázka, která s narůstající krizí nezvládané epidemie, nabývá na významu. Množící se prvky občanské neposlušnosti, naprostá bezradnost Andreje Babiše, zvyšující se předpoklad dlouhodobých omezení, nekompetentnost klíčových vládních úředníků. Už toho asi začíná být trochu moc.

Nekončící série chyb, katastrofická komunikace, žádné osobnosti (asi s výjimkou Romana Prymuly), hlava státu k ničemu, jen k vytváření dalších rozbrojů. Ať chceme nebo ne, jsou to věci, které se nás dotýkají a ovlivňují naše postoje a rozpoložení.

To, co považuji za jasně nejkritičtější záležitost posledních dnů, je komplexní krize na ministerstvu zdravotnictví. Odcházející odborníci, kteří spontánně dávají najevo, že se cítí nechtění, že se s nimi nikdo nebaví a jejich názory nejsou brány v potaz. Nechtěl bych být zavilým kritikem Jana Blatného, ale zdá se, že informační servery opět budou přepisovat jméno šéfa resortu. Blatný je pod obrovským tlakem, to je nezpochybnitelné a pod tlakem se přirozeně dělají chyby. Ale jestliže nedokáže komunikovat s erudovanými epidemiology, když jím sám není, je to "trochu" na pováženou. Série jeho posledních vyjádření ukázala, že ve statistických údajích o Covidu je totální zmatek a nekompetentnost. Těm číslům se prostě nedá věřit. Připočítáme-li k tomu informace, že Andrej Babiš už čtrnáct dní hledá opět nástupce, zní to v kontextu dost děsivě. Klíčová instituce pro boj s epidemií je zjevně paralyzovaná a přitom vydává další opatření.

Dalším faktorem je očkování a jeho "systém", spíše systémy. Pokud si přečtete rozhovor s kýmkoli, kdo s tím má co do činění, slyšíte jen jedno. Je to ušité horkou jehlou, systémy spolu nekomunikují, je to jen politická agitace, bez skutečné práce. Zdravotníci jsou ohromně zatěžováni nutností přenášet data ručně!!! Ve 21. století. Vládu v této chvíli zachraňuje, že dodávky vakcín nepřichází ve větším množství. Pokud by se děl opak, v holé nahotě by se ukázalo, že nejsme schopni očkovat. Připočítáme-li naprosto neomluvitelné faux pas s doporučením ministerstva pozastavit očkování, vyznívá vše naprosto tragicky.

Hnutí Chcípl PES některými nesmyslnými postoji a činy devalvuje samo sebe. O tom nemůže být sporu. Ale zároveň je zrcadlem vlády, která je slabá. A přesně to nepochybně začíná vnímat stále větší množství lidí. My Češi jsme známí tím, že máme tendenci hledat skulinky v pravidlech a vláda jakoby nám říkala, jsme k ničemu, nemusíte nás brát vážně. Jak dlouho bude trvat, než tohle povede k rozsáhlejším projevům občanské neposlušnosti? Když slyším v této schizofrenní atmosféře, že se zpřísňují opatření, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. Nechtěl bych být v současnosti policistou a reprezentovat výkonnou moc této vlády.

Poslední u koho se chci zastavit je samotný premiér. Už se nelze zbavit dojmu, že žije ve vlastním světě. Jeho tiskové konference se stávají stále zoufalejší podívanou, oproti Čau lidi, které je jeho skutečným a naprosto slepým světem. Těžko už někomu vymluví, jak se dostal ke svému majetku. Určitě ne svými řídícími schopnostmi nebo krizovým managementem. Je stále zjevnější, že je jen klientelistickým dítětem, které bylo ve správný čas na správném místě. Další stále jasněji viditelný faktor je, že je odmítána jakákoli komunikace s opozicí. V přenosech z jednání PS se odehrává jen divadlo, Pekarová to nedávno řekla dobře. Jak se zatáhne opona, není tu žádný zájem o spolupráci, naopak! Vláda si řadu opozičních návrhů přisvojila a předkládá je jako svou práci.

Celek začíná vyznívat stále děsivěji. Vědomí toho, že nás v krizi vedou zjevně ne dost saturované osobnosti, nadnáší jasnou otázku. Kam jsou schopni tuto zemi zatáhnout a jaké škody nadělat? Bůh s námi a voliči ANO pryč.