Biden-Brusel doktrína?

O příčinách rozpadu Sovětského svazu bylo napsáno mnoho, je několik faktorů. které k události přispěly a jsou výrazně ekvivalentní k dnešnímu Rusku. Aktuálně především Reaganova doktrína. 

Michail Gorbačov se v devadesátých letech vyjádřil v tom smyslu, že bodem rozpadu SSSR byla havárie v Černobylu. Neuvěřitelně drahá sanace přispěla ke katastrofickému stavu sovětské ekonomiky. Kreml už byl v té době nucen v podstatě v naturáliích kupovat zboží ze Západu, především potraviny. Je nutné si ovšem uvědomit, že prakticky celá osmdesátá léta probíhal konflikt v Afghánistánu, který polykal další ohromné množství peněz. Sověti nebyli schopni porazit afghánské mudžahedíny útočící z hor a podporované přes prostředníky Američany. Tehdy se staly legendárními americké MANPADS Stinger, které sestřelovaly ruské vrtulníky jeden za druhým. A s tím úzce souvisí další faktor. Reaganova doktrína.

Původně se jedná o novinářský výraz a nikdy nebyla přesně zformulována jako třeba Trumanova doktrína. Přesto významně přispěla k pádu SSSR. Jako sekundární znaky této americké politiky lze považovat podporu lidských práv, snahu vytlačit Moskvu z Latinské Ameriky či tlak na snížení cen ropy, který Kreml výrazně pociťoval. Základním stavebním kamenem Reaganovy politiky byla ovšem snaha Sovětský svaz uzbrojit, což se prakticky povedlo. Slábnoucí říše zla jednoduše neměla prostředky, jak se udržet v závodech ve zbrojení s bohatými Spojenými státy. Ekvivalentů k dnešku lze najít celou řadu.

Sankce a válka na Ukrajině Kreml vyčerpávají. Není to zatím tolik vidět, ale je jen otázkou času, než bude. Nejde jen o semknutí západních států v podpoře Kyjevu. Jde i o vůli vládnout a s tím související tlak na Vladimira Putina. Dnes se dá s jistotou říct, že zdravotně není úplně v pořádku, byť míra jeho zdravotních problémů je neznámá. Na to, a logicky na neúspěšnou invazi, navazují zákulisní boje o moc. Skupin je několik a je velkým otazníkem, jaká je skutečná realita za zdmi Kremlu. Nejmarkantněji se ovšem jeví vojenská pomoc Kyjevu. Po trochu hlušším období se vyrojily zprávy o další masivní vojenské pomoci ze západu. 

Jedná se o americké BVP Bradley, které je US ARMY teprve teď postupně nahrazováno zcela novým strojem. Jedná se tedy o poměrně moderní platformu s 30 mm kanónem a solidním pancířem. Rusové se dlouhodobě soustředili při modernizaci na svá BMP, ale Bradley jim může směle konkurovat. Německo, po intervenci Američanů, pošle 40 kusů BVP Marder 1 a Francie takzvaný stíhač tanků AMX-10RC. Jedná se o kolové vozidlo s velmi silným dělem 105 mm. Kanón při použití protitankové munice je schopen zlikvidovat jakýkoli ruský tank. Pokud by vozidlo bylo na pásech, jednoznačně by se jednalo o lehký tank. Pancéřování je v úhrnu jen o něco silnější než u BVP. Na druhou stranu je vozidlo relativně rychlé na kvalitním terénu. 

Pro Rusy to představuje jen jeden z mnoha problémů. Uralvagonzavod je konglomerát, který má prakticky monopol na výrobu a opravy tanků v Rusku. Sídlí v Jižním Tagilu, ale patří pod něj třeba i známý Čeljabinský traktorový závod, o kterém se píše nejvíce v souvislosti s opravami tanků v Rusku. Realita podniku v Tagilu je taková, že naším slovníkem je prakticky vytunelovaný. Kromě toho, že Armata, jako vrcholový produkt Uralvagonzavodu, zřejmě vykazuje značné technické potíže a vůbec se nebude vyrábět, byl tu ještě jeden problém. Rusové se dostali do stavu, kdy už dlouhodobě nejsou schopni zkonstruovat výrobní linky pro své nejlepší zbraně. Su-57 tu linku doteď také nemá a vyrábí se ručně!!! Tankový závod trpí obrovskými dluhy, dlouhodobě. Tohle Putin moc dobře věděl, stejně i to, že podnik byl prakticky rozkraden.

Rusům chybí náhradní díly, zdá se, že kanibalizace starých strojů byla ukončena a ruská armáda čelí tvrdé realitě. Uralvagonzavod plní armádní zakázky nesmírně pomalu, protože nemá z čeho. Další masivní vojenská pomoc Kyjevu jakoby reflektovala tento stav a napodobovala Reaganovu doktrínu. Je velkým otazníkem, zda je možné Rusy tímto způsobem vyčerpat, to se ukáže až při ruské jarní ofenzivě. V každém případě neutuchající pomoc západu Ukrajině o lecčems svědčí. Ruský obr nepochybně slábne, otázka zní jak hodně. Ale západní státy dávají jasně najevo, že pomoc bude pokračovat, což na Kreml vytváří stále větší tlak, protože je velkým otazníkem v jakém stavu je po utrpěných ztrátách tankové a mechanizované vojsko. Předválečná čísla o velikosti těchto jednotek berou naprosto za své. Značná část tanků a obrněných vozidel je nepojízdná kvůli korozi nebo kanibalizaci a reálné počty techniky budou výrazně nižší. A zde by právě mohla vznikat nová doktrína Biden-Brusel, protože i přes obrovskou náročnost, pomoc neustává a západní zbrojovky se pomalu rozjíždí. 

Na frontě aktuálně situace nevypadá příliš dobře a projevuje se největší slabina Ukrajiny, nedostatek lidí. Kreml je schopen mobilizovat klidně dva miliony vojáků, to Ukrajina prostě nemůže. Navíc Kyjev musí zabezpečovat obrovský úsek hranic, včetně těch běloruských. Nejde jen o aktuální frontu. Je třeba započítat přístupy k Charkovu a Kyjevu. Navíc je třeba udržet bezpečnost ve vnitrozemí, kde je nepochybně dislokován značný počet vojáků. Tady mají a budou mít Rusové prostě navrch vždy. Vzhledem k minimální roli letectva tu pak rozhoduje dělostřelectvo a logicky dostatek nábojů do něj. Ale další dodávky zbraní na Ukrajinu svědčí o tom, že Kyjev je schopen se minimálně bránit a ubránit. A darovaná BVP jsou jako útočné zbraně velmi cenná, tak uvidíme, co nám Kyjev připraví. Chtělo by to další Cherson.