8. 5. - ohlédnutí za diskuzemi na blogu

Druhá světová válka je vděčným tématem k diskuzi. Stále se otevírají nová témata a diskusní vděčnost se násobí ideologickým bojem, Západ či Sovětský svaz. Pročetl jsem několik "diskuzí" a opět se nestačil divit. V naprosté většině případů se nejedná o diskuze, ale o boj prosadit svůj vlastní názor, neochota připustit názor druhého je konsternující a jde jen o jednu věc, já mám svůj světonázor a vy byste mě měli poslouchat. A to nebudu komentovat některé opravdu světonázorové příspěvky.

Spravedlnost diktují vítězové, Alfred Jodl by o tom mohl vyprávět. Historie je systematicky ohýbána a vzhledem k tomu, že Studenou válku vyhrál Západ, lze zřetelně pozorovat trendy v interpretaci druhé světové války tímto směrem. Příčiny a následky konfliktu nelze generalizovat. Chce-li se někdo skutečně objektivně nahlížet na motivace jednání jednotlivých subjektů, nelze se dívat jen z hlediska faktů či analýz z odstupu. Je nutné chápat dobovou atmosféru. Krásným příkladem je prezident Beneš. Dnes s odstupem času lze říci, že v poválečném období selhal a má určitý podíl na nástupu komunistů k moci. Snadno se ovšem zapomíná na to, že soudobě byly zakázány pravicové politické strany, komunisté zde, jako v historicky jediné zemi, vyhráli ve svobodných volbách a většina diskutujících nemá ani páru o soudobé atmosféře. SSSR byl zemí, která se jasným způsobem zasadila za odsun sudetských Němců. Byla vnímána jako silně antifašistická s gloriolou vítěze. V té době panovalo přesvědčení, že Němci se znovu zvednou a znovu vyvolají válku. Po mnichovské zradě se nabízel jen jeden spojenec, Sovětský svaz a soudobě byla vnímána intenzivní potřeba spolehlivého partnera. Beneš to měl velmi těžké a bohužel byl navíc těžce nemocný. O zločinnosti SSSR nemůže být sporu, ale věci prostě nejsou černobílé. 

Zde se právě můžeme přesunout k dalšímu hojně diskutovanému tématu - Ribbentrop-Molotovovův pakt. Kdyby v něm nebyla tajná doložka o dělení Polska, vůbec by nebyl zločinný. Nikdo neměl tušení, co Hitler dokáže opravdu rozpoutat. Lehké ohýbání historie? Najdeme ho i zde. Stalin si byl dobře vědom nebezpečnosti Německa a hledal spojence. Než se Ribbentrop objevil v Moskvě, Molotov oficiálně navštívil Francii i Británii a hledal jménem SSSR spojence proti Německu, pochopitelně byl odmítnut. Stalin po Zimní válce věděl, že Rudá armáda není na konflikt připravená a hrál o čas. Po odmítnutí ze strany světových velmocí se pochopitelně upsal ďáblu a neúspěch v Zimní válce mu jen správnost paktu potvrdil. A určitě se mu líbilo, že získal v Polsku území, které požadoval po Velké válce. Usadil se na Curzonově linii, kterou historicky považoval za součást Velkého Ruska, ale v období jednání ve Versailles se o tom s Leninem nikdo nechtěl bavit, velmoci rozhodly a diplomacie šla stranou. Zde je další aspekt, velmocenská politika nikdy nejde ve šlépějích mezinárodního práva. Pakt je zločinný, bezesporu ano, ale jednání západních mocností určitě bez poskvrny není. Prostě doufali, že Německo a SSSR se navzájem zničí a ani ony nehleděly na lidské utrpení a také nemohly tušit, čeho je Hitler schopen. Co je Mnichovská dohoda? Obětování posledního ostrova demokracie ve střední a východní Evropě. I přes spojeneckou smlouvu s Francií. Také to lze považovat za zločin. Ale to se dnes příliš nenosí, že?

Poslední věcí, u které se zastavím je Jaltská konference. Oblíbeným argumentem je, že nás USA a Velká Británie prodali SSSR. Tento postoj je vysoce nespravedlivý, především vůči Velké Británii a Winstonu Churchillovi. Churchill nenáviděl komunisty a od začátku věděl, čeho je Stalin schopen. Jeho návrh vytvořit druhou frontu přes Jugoslávii byl možná z vojenského hlediska těžko realizovatelný, ale měl jasný důvod. Nepustit SSSR do Evropy. Celou válku tlačil na Roosevelta, aby Stalinovi neustupoval. Snažil se zachránit nás a Polsko. Jenže Roosevelt si nedal říct, i přes řadu varování svých tajných služeb či diplomatů. Až na smrtelné posteli prozřel a uvědomil si, že Stalin nikdy žádné dohody nedodrží. Většina amerických a britských generálů se na demarkační linii nechtěla zastavit, ale bohužel další budoucí americký prezident Eisenhower další postup zatrhl. Pomineme-li opět zločinnost režimu v SSSR, hlavním viníkem ze strany Západu je Roosevelt, ne USA, tam byla řada lidí, která by to udělala jinak. 

Když pročítám příspěvky řady bojovníků za historickou spravedlnost, musím se usmívat. Většinou svými fanatickými postoji jen dokazují svou neznalost všech aspektů průběhu a důsledků války (jen pro zajímavost, už v roce 45 sovětská rozvědka zjistila, že Američané mají podrobný plán bombardování SSSR jadernými zbraněmi). Nikdy nic není černobílé a slepě hájit jakoukoli stranu je jen důkazem neznalosti a nezralosti rádoby diskutujících. No a teď do mě v diskuzi :-).