Politické strany vznikaly většinou koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století s cílem účinnějšího prosazování určitých zájmů. Tak tomu bylo i u křesťanských politických stran. Strany měly svůj program a zásady.
Průběhem času se však často začaly od nich odklánět. Často se hovoří o oportunismu. Za který je obvykle považován způsob jednání a rozhodování, které se neřídí vlastními zásadami, nýbrž se přizpůsobuje vnějším okolnostem, příležitostem a výhodám z toho kterého rozhodnutí. Původně jej užívali námořníci pro příznivý vítr. Později dostalo pejorativní výraz jako zaslepené dychtění po lepším místu ve společnosti pouze prostřednictvím příležitosti nehledě na ostatní zásady.
Podobný jev, označíme-li jej slušně jako oportunismus, se v historii týkal různých stran. Nevyhnul se ani jak ukazují naše zkušenosti křesťanským stranám. Ty původně vycházely ze zásad že jedině proniknutím praktického křesťanství a křesťanské morálky mohou býti veškeré neblahé sociální, politické, hospodářské, národní i mezinárodní neshody, boje, bída, neštěstí i drahota potlačeny, a proto chtěly, aby celý život byl těmito názory proniknut a vůle všech jednotlivců těmito mravními zákony usměrňována. Také zdůrazňovaly, že budou vždy pracovati, aby se vládlo stejně spravedlivě ke všem stavům a třídám obyvatelstva. Všichni jsou občany tohoto státu, všichni mají právo na živobytí.
V současné době lze podle mého názoru do odklonu od původních zásad zahrnout například postihy těch nejchudších a seniorů, kteří se mohou jen těžko bránit, jako jsou třeba přepokládané úpravy důchodů a daňové změny. Uděláme-li nepřesnou historickou paralelu, možná že by k vyrovnání rozpočtu mohl přispět i prodej „odpustků“ a upalování odpůrců. No to tady už jednou bylo. Říká se, že se historie opakuje. Doufejme, že k tomu již nedojde ani nějakou jinou civilizovanější formou. Možná si myslí, že mohou takto konat a pak se půjdou pomodlit a ke zpovědi a bude jim odpuštěno. No nevím, jestli to tak bude, aby se nemýlili a místo v nebi neskončili v pekle.
