Ještě jednou k probuzení levice

Blog o probuzení levice vyvolal poměrně širokou diskusi a pokusím se proto zde na některé věci reagovat. Příspěvky lze zjednodušeně rozdělit zhruba do následujících 7 bodů:

1. U nás se pravice a levice moc nerozlišuje, když pravicová vláda udržovala bankovní socialismus a zvyšovala daně a levicová vláda privatizovala banky a snižovala sociální dávky. Žádná levice tu není vidět. A zase opačný názor:  v poslanecké sněmovně nikdo jiný, než levice není. Levice u nás pořád ovlivňuje politické dění. V současné Sněmovně to je ANO, SPD, Piráti nebo Lidovci. Zbytek, tj. TOP 09, STAN či ODS jsou středolevé subjekty.

2. Politické ideologie (lhostejno zda pravicové či levicové) lze považovat za tu nejtupější formu náboženské víry, jakou si lze představit.

3. Praktická realizace pravicových dogmat v této zemi stále ještě nevedla k jejich dostatečné diskreditaci, srovnatelné s diskreditací těch levicových za minulého režimu. Pravicový primitivismus proto bude u nás dál vítězit.

4. Levice tu byla přes 40 let, a to už stačilo.

5.Pokud tady levice zůstane a současná pravice nebude nahrazena skutečnou pravicí postupně zchudneme a propadneme se do chaosu nekonečných třídních bojů, kde budou létat zápalné láhve a vláda bude víc a víc utužovat svou, již tak velkou moc.

6. O studenty nelze u nás na rozdíl od vyspělých kapitalistických zemí levicové naděje opírat. Školský systém seká jak "baťa cvičky" pravicově indoktrinované stádo

7. Představa že levice jsou samí chudáci je komická.

Na toto se pokusím zareagovat asi takto:

1. Pravice a levice má v určitých obdobích různé podoby, jejichž význam se od Velké francouzské revoluce měnil. Stejné myšlenky, které byly v jednom období chápany jako levicové, byly v jiném období chápany jako pravicové. Jako příklad se někdy uvádí volný trh, který byl v 19. století chápán jako levicový, je dnes považován za pravicový. U nás bezprostředně po roce 1989 bylo obyvatelstvo zvyklé na určité sociální jistoty, a tak bylo politicky neúnosné provádět tvrdá pravicová opatření. Bylo by zjednodušením chápat pravici a levici dogmaticky. Platí pouze jako určitý průměr neobsahující úplnost a rozmanitost jevů. Staří filosofové často hovořili o dialektickém a metafyzickém způsobu nazírání. Metafyzické chápe procesy izolovaně, mimo celkovou souvislost. Tedy ne v jejich pohybu, nýbrž v jejich nehybnosti, ne jako něco v podstatě proměnného, nýbrž zcela stálého, pojmy chápe jako izolované, pevné, strnulé, jednou provždy dané Pro něj věc buď existuje, nebo neexistuje, kladné a záporné se navzájem naprosto vylučují. Oproti tomu podle dialektiky, co platilo včera, dnes už platit nemusí a co platí dnes už nemusí platit zítra. Dějiny objevují stále nové a nové stránky a souvislosti. Rozlišení levice a pravice, i když to řada politologů odmítá, považují za správné. Umožňuje lépe poznávat politickou skutečnost postupným rozpoznáváním a vydělováním nedůležitého a náhodného pronikat k její podstatě, a tak poznat souvislosti, které jsou v životě zastřené působením podružnějších a vedlejších činitelů a často unikají bezprostřednímu pozorování. U zkoumání pravice a levice je důležité přihlédnout ke konkrétnímu historickému období, jeho vývojovým etapám, zvláštnostem období, dominujícím tendencím a protipůsobícím vlivům. Co je levice a co pravice nelze proto rozlišovat podle jevové stránky, tj. různých prohlášení i existujících programů, ale podle podstaty prováděných činů. Postoje mohou být ovlivněny výzkumy veřejného mínění, snahou získat voliče, provedenými kompromisy. Za podstatné lze považovat, jak bylo v původním blogu uvedeno postoj k úloze státu a daňovému systému.

2. Pokud se berou politické ideologie jako náboženská víra dogmaticky může to vést, jak je patrno z historie k velkým neštěstím.

3. V praxi už to tak bývá, že jednou se zdiskredituje pravice a jednou levice. Často se uvádí jako příklad období po druhé světové válce. Tehdy se zdiskreditovala pravice, která byla spojována s nacismem a fašismem. Byla to tehdy pravice, která prohrávala souboj s levicí a přijala za své mnohé myšlenky levice. V 70. letech a zejména pak v 80. letech dochází k obratu například vlivem stagflace a dalších vlivů a to období se považuje za diskreditaci levice.  Národní povědomí je určitě ovlivněno historií, předchozím vývojem. Některé negativní jevy mohou ovlivňovat i volby o mnoho let později. Na druhé straně si ale lidé u nás zvykli na určité sociální jistoty a jejich ohrožení by mohlo zvrátit kormidlo směrem doleva. K diskretizace levice či pravice však nemusí trvat desítky let, ale některé vlády jsou toho schopny dokázat i za mnohem kratší dobu.

4. Levice může mít různé formy a podoby. Po válce bylo ovlivnění společnosti krizí 30. let, druhou světovou válkou, situací ve světě. Dnes je tomu jinak a  taková levice, jakou jsme zažili u nás, snad už ani nikde ve světě není. V EU existují silné sociálně demokratické a socialistické strany.  Významné jsou levostředové strany například Demokratická strana v USA nebo Labour party ve Velké Británii.

5. Zápalné lahve a různé boje nejsou žádnou výjimkou ani ve vyspělých demokraciích. Pokud by levice nebyla, tak nižší a střední příjmové vrstvy nemusí mít žádné zastání a mohou toho využít různé extrémistické skupiny.

6.Snad jsme již také vyspělá kapitalistická země. Když už mluvíme o zákonu akce a reakce, tak tady musí vzniknout i určitá reakce na to, co je vydáváno za jedině správné,  studenti vždy bývali v opozici a jestliže dříve levicově orientované školství vytvářelo jinak orientované studenty, tak dnes tomu může být naopak. Zmiňované přísloví "kdo není v mládí levičák, nemá srdce a kdo není v dospělosti pravičák, nemá rozum“ se sice u nás neuplatňuje, ale vzniklo v době kapitalismu a hospodářských krizí, a tak je dost dobře možné, že se bude uplatňovat i u nás.

7. Ano levice nejsou samí chudáci. Podíváme-li se do historie pak řada zakladatelů a představitelů různých proudů, které lze zařadit k levici, pocházelo z bohatších vrstev. Například Saint-Simon byl spoluvlastník mnoha výrobních podniků a společností. Robert Owen byl průmyslník, Engels spolumajitel textilní továrny. Marxova manželka pocházela ze šlechtické rodiny, Trockij byl syn bohatého sedláka, prominentní nejbližší Stalinovi pomocníci jako Malenkov či Ždanov zase patřili svým původem ke šlechtě. Oproti tomu někteří chudí zase mohou být příznivci pravice. Sympatie s levicí či pravicí může být ovlivněna řadou faktorů, ale rozhodující a podstatné jsou materiální podmínky. Voliči levice patří z největší části k nižším příjmovým skupinám a u pravic je tomu naopak.