Teď se často mluví o tom, že s ohledem na deficit státního rozpočtu je třeba zvýšit spotřební daně. Někteří nositelé této myšlenky k tomu také i někdy dodávají, že opatření se však podle nich nesmí dotknout nízkopříjmových skupin.
Snad jen kdyby šlo o nějaké luxusní výrobky. Ale tak tomu není. Podíváme-li se do historie tak nepřímé zdanění, zatěžující spotřební předměty široké spotřeby bylo považováno za největší nespravedlnost. Doléhalo celou svou tíhou na chudinu a vytvářelo privilegium pro bohaté. Čím chudší byl člověk, tím větší část svého příjmu odváděl státu ve formě nepřímých daní. Ty byly mimo jiné také jednou z hlavních příčin bídy francouzského lidu, která vedla k Velké revoluci, v níž byly spotřební daně zrušeny. Jejich zrušení bylo i později spojováno s duchem francouzské revoluce a bylo považováno za postulát pokroku a spravedlnosti. Podle fyziokratů byly spotřební daně škodlivé, protože brzdí obchod a ztěžují spotřebu. Podobné názory měli chartisté v Anglii, jakož i vznikající liberalisté. S odlivem revoluční vlny v Evropě se však spotřební daně zpětně obnovily. Oproti tomu vznikající dělnické strany zejména sociální demokracie je považovaly za nejškodlivější pro pracující vrstvy a jejich odstranění měly ve svých programech. Toto zrušení dnes samozřejmě není na pořadu dne, ale deficit státního rozpočtu by asi měl být převážně řešen jinak než zvyšováním spotřebních daní. Uvidíme, jak se k tomu budou postupně stavět jednotlivé politické strany. Jde o velmi citlivou problematiku, na které lze získávat i ztrácet politické body. Občanům však ani tak nejde o politické body, ale o slušný život. Závěrem můžeme ještě připomenout pravidlo finanční vědy, že každá stará daň je dobrá a každá nová daň je špatná.
