Kam kráčíš, inflace?

Sviť, Fialo, sviť, na cestu posviť. Zarúbaná cestička dvoucifernou inflací. Všechny hříchy minulosti se dnes navrací. Koalice, opozice kdo démona zkrotí? Nápadů mají na tisíce. Otázkou je, kdo bude pro a kdo proti.

Renesanční verše Williama Shakespeara úspěšně krotí zlou ženu na divadelních prknech celého světa, a už nakously šestou stovku let.  Ale inflace, to je jiný kafe. Tak letitými zkušenostmi se nemůže chlubit žádná politická strana, o politicích nemluvě. Snad s výjimkou politických stran v tradičních demokraciích, jakou je právě Anglie a spol.

Koalici ani opozici nelze upřít snahu. Nápady létají sem a tam, mám pouze obavy, že jsou víc originální než nápadité. Nejvíce však poplatné ideologii, která by měla být náplní jednotlivých politických programů, nikoliv hledání východu z krizové situace. Podobné jako vejce vejci. Prakticky stejné cíle doprovázené výmluvným mlčením o konkrétních cestách k jejich dosažení.

Ale zpět na tobogán růstu cen. Plošná nebo adresná řešení? Účinnější a šetrnější ke státnímu rozpočtu jsou adresná, plošná zase rychleji uleví kapsám občanů. Koalice pod kuratelou ODS je pro adresnost, bohužel její lídr chce současně dostát předvolebním slibům a snižovat státní dluh. Plnění slibů už jednou podseklo státní rozpočet zrušením superhrubé mzdy. Obávám se, že snižování dluhu v období roztáčení inflační spirály a nejen energetické krize nepřinese nic dobrého.

Jenomže ani návrat inflace do ČNB preferovaného pásma okolo 2% nepřinese úlevu. Cenová hladina neklesne, žlab bude vysoko, pro mnohé až příliš. Reálné mzdy a důchody zůstanou hluboko pod úrovní roku 2021, a tím také životní úroveň většiny obyvatel České republiky. K nápravě vedou dvě cestičky. První, patřičné zvýšení mezd a důchodů, nebude po chuti ani zaměstnavatelům ani státnímu rozpočtu. Druhou, snižování cenové hladiny neboli deflace, odmítají centrální bankéři a všichni rozumně uvažující ekonomové, protože v konečném důsledku vede k zastavení a poklesu ekonomického růstu.

Těžký oříšek k rozlousknutí. V určitém slova smyslu se nám mstí českými politiky 90. let minulého století prosazovaná konkurenční výhoda nízké ceny práce. Pravděpodobně jeden z důvodů, proč máme jednu z nejvyšších inflací v Evropě. Z jiného úhlu pohledu udeří do očí jedna zvláštnost. Ač násobně nižší mzdy jak v Německu, přesto se českým občanům vyplatilo jezdit za nákupy potravin do německých supermarketů. Jednak nižší cena, jednak vyšší kvalita.

Nejvyšší čas, aby politici vzali rozum do hrsti a současné krize využili k nápravě starých hříchů a nasměrovali Českou republiku na rozumnější trajektorie.