Jmenovat či nejmenovat?

Dnes ministra životního prostředí, včera ministra zahraničních věcí a zítra předsedu vlády? Nejde o osobní spor Miloše Zemana s  Petrem Fialou. Kterýkoliv z budoucích nejvyšších ústavních činitelů může řešit totožnou situaci.

Podívejme se blíže na zmíněné dva případy. V prvním měl prezident pochybnosti o kvalifikaci kandidáta na ministra zahraničních věcí. To v žádném případě nesmí být důvodem odmítnutí. Za vládu odpovídá premiér a vláda skládá účty parlamentu, nikomu jinému. Má-li nést premiér odpovědnost, musí mít volnou ruku v personálních otázkách, samozřejmě v mezích zákonů. Na druhé straně prezident z ústavy neodpovídá nikomu za nic, jako by byl nesvéprávný, což samozřejmě není.

Ještě jednou: Osoba, která nenese žádnou formální odpovědnost, nesmí ovlivňovat složení jakéhokoliv týmu, natožpak vlády.

Případ ministerstva životního prostředí je zcela jiný šálek kávy. Kandidáta na ministerské křeslo se osobně dotkly úkony orgánů činných v trestním řízení. Prohledali mu kancelář a musel podat vysvětlení. Pravda, nebyl obviněn. Zatím.

Ke slovu se dostává jeden z principů právního státu, presumpce neviny až do pravomocného rozhodnutí o vině. Proti stojí názor, že presumpce neviny platí pro občany, kteří se nepodílejí na řízení státu. Že pro politiky by měla platit presumpce viny, a to tím víc, čím vyšší postavení v systému státní moci a správy zastávají. Paradoxní je, že nejvýše postavenou funkci nejvyšší zákon zbavuje veškeré odpovědnosti s výjimkou vlastizrady. Presumpce viny pro politiky má svou silnou logiku. Trestně stíhaný politik ztrácí veškerou důvěryhodnost a přestává být platným členem týmu.

Zaspekulujme si s budoucností kandidáta na ministra životního prostředí. Bude jmenován, ujme se úřadu a po nějakém čase bude orgány činnými v trestním řízení obviněn, což dnes nikdo nedokáže vyloučit, a nejen kandidát, ale celá vláda se ocitne v obrovských obtížích. Jako první začne křičet opozice, že to říkala. A měla by pravdu. Parlament zahltí mimořádné schůze, vláda bude vysvětlovat, možná dojde i na pokus o vyslovení nedůvěry. A vláda místo smysluplné práce na řešení krizí, kterých skutečně Česká republika nemá nedostatek, bude muset řešit krizi své vlastní existence.

Upřímně, být majitelem firmy, nesvěřil bych vedení důležitého projektu kolegovi ohroženému Damoklovým mečem obvinění z trestného činu a případnému vzetí do vazby. Kdyby došlo na nejhorší, tak všechny informace o projektu, které se dosud nedostaly na papír, by skončily pohřbeny ve vazební věznici bez šance je získat. Posuny termínů představují nejmenší zlo, ve hře by bylo i zmaření celého záměru.

Souhlasím s prezidentem Milošem Zemanem, že není automat na podpisování, to není nikdo. Podpisy je třeba šetřit. Ovšem všeho s mírou.