Sviť, Fialo, sviť, na cestu posviť. Zarúbaná cestička dvoucifernou inflací. Všechny hříchy minulosti se dnes navrací. Koalice, opozice kdo démona zkrotí? Nápadů mají na tisíce. Otázkou je, kdo bude pro a kdo proti.
Renesanční verše Williama Shakespeara úspěšně krotí zlou ženu na divadelních prknech celého světa, a už nakously šestou stovku let. Ale inflace, to je jiný kafe. Tak letitými zkušenostmi se nemůže chlubit žádná politická strana, o politicích nemluvě. Snad s výjimkou politických stran v tradičních demokraciích, jakou je právě Anglie a spol.
Koalici ani opozici nelze upřít snahu. Nápady létají sem a tam, mám pouze obavy, že jsou víc originální než nápadité. Nejvíce však poplatné ideologii, která by měla být náplní jednotlivých politických programů, nikoliv hledání východu z krizové situace. Podobné jako vejce vejci. Prakticky stejné cíle doprovázené výmluvným mlčením o konkrétních cestách k jejich dosažení.
Ale zpět na tobogán růstu cen. Plošná nebo adresná řešení? Účinnější a šetrnější ke státnímu rozpočtu jsou adresná, plošná zase rychleji uleví kapsám občanů. Koalice pod kuratelou ODS je pro adresnost, bohužel její lídr chce současně dostát předvolebním slibům a snižovat státní dluh. Plnění slibů už jednou podseklo státní rozpočet zrušením superhrubé mzdy. Obávám se, že snižování dluhu v období roztáčení inflační spirály a nejen energetické krize nepřinese nic dobrého.
Jenomže ani návrat inflace do ČNB preferovaného pásma okolo 2% nepřinese úlevu. Cenová hladina neklesne, žlab bude vysoko, pro mnohé až příliš. Reálné mzdy a důchody zůstanou hluboko pod úrovní roku 2021, a tím také životní úroveň většiny obyvatel České republiky. K nápravě vedou dvě cestičky. První, patřičné zvýšení mezd a důchodů, nebude po chuti ani zaměstnavatelům ani státnímu rozpočtu. Druhou, snižování cenové hladiny neboli deflace, odmítají centrální bankéři a všichni rozumně uvažující ekonomové, protože v konečném důsledku vede k zastavení a poklesu ekonomického růstu.
Těžký oříšek k rozlousknutí. V určitém slova smyslu se nám mstí českými politiky 90. let minulého století prosazovaná konkurenční výhoda nízké ceny práce. Pravděpodobně jeden z důvodů, proč máme jednu z nejvyšších inflací v Evropě. Z jiného úhlu pohledu udeří do očí jedna zvláštnost. Ač násobně nižší mzdy jak v Německu, přesto se českým občanům vyplatilo jezdit za nákupy potravin do německých supermarketů. Jednak nižší cena, jednak vyšší kvalita.
Nejvyšší čas, aby politici vzali rozum do hrsti a současné krize využili k nápravě starých hříchů a nasměrovali Českou republiku na rozumnější trajektorie.
