ANO ano či ANO ne?

Když dva dělají totéž, nemusí to býti totéž. Posílení pravomoci předsedy vyneslo hnutí ANO nálepku autoritářství. Sjezd ČSSD posunul stranu výrazně doleva. Navzdory nedávné historické zkušenost, kam nás takový posun může zavést.

Krátce řečeno, některá autoritářství jsou nežádoucí a jiná naopak, minimálně tolerovaná.

Nejdůležitější předvolebně volební rokování proběhla a oba nejsilnější subjekty české politické scény září spokojeností. Staronová vedení, mírně obměněná v mezích stanov, potvrzují vnitřní jednotu politických uskupení a vyjadřují nezlomnou vůli vyhrát parlamentní volby, i kdyby trakaře padaly.  

Rvačka o poslanecká křesla může začít. Expresivní výraz jsem použil schválně a s rozmyslem. Vzpomínka na podpásovky, pomluvy, snůšky polopravd a lží let minulých je stále živá. Z jedné strany jsem zvědavý, co všechno předvolební agitace přinese, ale ze strany druhé se toho trochu bojím. Otázkou je, zda předvolební scénu počastují úniky informací z vyšetřovacích spisů policie, případně dojde k zázračnému objevu kompromitujícího dokumentu z archivu současných či minulých tajných služeb.

Revoluční volební slogan „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ získává moderní tvář: „Kdo nejde s námi, je populista“. Hnutí ANO začalo hovořit o částečně tabuizovaném tématu, o potřebě změn v české Ústavě. Nejde jenom o počet poslaneckých křesel, ale také o senát, volební systém a jiné „maličkosti“.  To z něj dělá populistickou stvůru se mířící k diktatuře. Ale proč o těchto otázkách nehovořit? Volební účast klesá a oslabuje tak mandát zvolených zástupců občanů. V příštích jedenácti letech nás čekají nějaké volby každý rok. To skutečně stojí za zamyšlenou. A pojistka demokracie senát? Proč nepřevzít německý model? Tam druhá komora parlamentu, spolková rada, není volena, ale jmenována zákonodárnými sbory jednotlivých spolkových zemí. V českých podmínkách mohou tuto roli sehrát krajská zastupitelstva. A rázem nám ubydou jedny volby každé dva roky.

Ale zpět k populismu a záměru sociální demokracie zavést progresivní zdanění vyšších příjmů a získaný peníz přerozdělit ve prospěch nízko příjmových skupin. Jinými slovy vysoce kvalifikovaným zaměstnancům snížíme platy, abychom jiným mohli přidat. Samozřejmě cestou novelizace zákona o dani z příjmů, protože jinak to ani z vládní úrovně nejde. Výsledek musí být tristní. Zase o něco složitější legislativa a předpokládám, že přibyde i nějaká ta výjimka. Uskutečnění záměru postihne především zaměstnance, tedy skupinu, kterou by měla sociální demokracie zastupovat. Podnikatelům zůstane dost možností, jak výši svých daní legálně optimalizovat. Podtrhuji pojem „legálně“.

Kterýpak záměr je více populistický? Podnítit seriózní debatu nad změnami v Ústavě České republiky, samozřejmě napříč politickým spektrem a odbornou veřejností nebo posílením přerozdělovací funkce státu léty zažité mzdové rovnostářství? Velmi často je slyšet, že ústava není trhací kalendář. Nicméně různé legislativní smrště již z mnoha zákonů trhací kalendáře udělaly.  Včetně páteřního zákona o daních z příjmů. Za dobu své existence je v průměru novelizován víc jak čtyřikrát ročně. Poslední znění vstoupilo v platnost1. ledna 2017 a následující je plánováno od 1. dubna 2017.

Jsem zvědav, který způsob autoritářství upřednostním tváří v tvář volební urně mysle na můj sklon k liberalismu.