zrcadlení naděje

Fotografie světa okolo mne, kde staré a suché prorůstá novým, mladým, svěžím... přese všechno trápení, přes lidskou bídu je tu opět krása a naděje.

Letošní jaro je jiné, zakalené kouřem z vybuchlých bomb, posypané prachem sutin a potřísněné lidskou krví... vím, že na Ukrajině. Ale není to snad jedno?

To válka musela přijít tak blízko, aby obměkčila naše srdce?

-

Nestačí jen šlápnout do pedálů :-)

-

Jsme lidské bytosti a naše srdce by měla zrcadlit lásku a naději, požehnání.

Nechci moralizovat, jen hledám ta správná slova, která by propojila to, co prožívám, co fotografuji, o čem zpívá Jiří Pavlica.   

Chci zahřát zmrzlá srdce hebkým teplem "kočiček".

Chci chránit křehké květy života.

Chci jít až na dřeň,na dřeň dřínu.

Chci jít do hloubky nebe zrcadlícího se na hladině vody.

Chci naslouchat kamenům a vidět v nich život.

-

Přála jsem si, aby naše rodina měla místo, kde se bude scházet. Domov.

Teď se o něj podělíme s ukrajinskou rodinou.

Díváme se jedním směrem a to nás spojuje.

Mám z toho radost.

PŘEJI I VÁM, AŤ SE VE VÁS ZRCADLÍ NADĚJE!

HEZKÉ JARO!