Ano, ano, život jde dál, láska má děj, vlasy dorůstaj´. Kolem jizvy na levé straně rostou sice do protisměru, takže tvoří kohouta, ale dcera mi říká, ať si z toho nic nedělám, že je to známka punku. Díky.
Teď je u nás chaos. Manžel stěhoval dceru z privátu na privát a pak ji se zbytkem banánovek přivezl domů, do již tak nacpaného bytu a jal se líčit vápnem nevzhledné kouty a stěny našeho bytu. Dcera se s vervou pustila do gruntování, třídění, praní, žehlení. Za týden nám představí svého hocha Kubu.
Ještě jsme ho neviděli, manžel o něm mluví jako o Kolískovi. Dceru oslovuje Koťátko.
Přiznávám se k různým kupičkám bylinek, k hrníčku nedovařené masti ze smoly a jehličí a k hromádkám prádla v obýváku, a slibuji Koťátkovi, že to s asistentkou Leničkou uklidíme, než si k nám Koťátko přivede Kolíska.
Momentálně čtu knížečku od neurologa M. J. Stránského Deník doktora z Mrnic. Sice to není literární skvost, ale líbí se mi jeho přístup k životu, pozorovací talent, inteligentní úsudek, nadhled. S radostí pěstuje víno, při západu slunce hraje na dudy, vtipně popisuje život na postkomunistické vesnici. Takže se jeho pohodovým přístupem bavím.
V sobotu nad ránem se Miki vrátil v poněkud neutěšeném stavu. Něco slavili v Modelovém království železnic, a náš železniční kralevic došel k našemu domu, že mu je špatně, chvíli seděl na schodech venku a přemýšlel, zda "blít, či neblít" a kam s "tím". Nakonec "to" hodil před sebe, takže "to" na manželovu výzvu šel poklidit. Kupodivu bez řečí.
S údivem mi potom líčil, jak je možné, že vyzvracel velké kusy masa, přestože je předtím pokousal. Manžel měl chvíli radost, že se snad syn v něčem potatil a se štětkou v ruce a s brýlemi od vápna nahlas zavzpomínal na svá mladá léta. Syn ho poslal někam. Celý den se válel v pokoji na gauči. Neuvěřitelné.
Ráno přišel s úsměvem na tváři a poctil mě výsadou přicvaknout mu ke kraťasům kšandy. Sbalil si jídlo a odešel do KD, kde pro návštěvníky jezdí s vláčky.
Prý mě ovládá odipovský komplex, shodují se dcera s manželem.. Dcera studuje mj. psychologii.
Dnes jsem se probudila už v šest. Manžel usnul u televize, tak jsem si v ložnici otevřela dokořán okno a kochala se tichou krásou ještě svítících lamp a paprsků slunce pomalu prostupujících mlhou.
Život je tak krásný a láska má děj.....hm, uvařila jsem si velký hrnek kávy s medem a mlékem. Umyla jsem si obličej a mokrou dlaní si připlácla stojící vlasy.
Marně.
