Člověk je sám. A sám si musí odpovědět v co vlastně věří. Mám v té hluboké tmě, v existenciální samotě, důvěru v život? Vždyť život může být kreativní. Život, ten báječně nenaplánovatelný život, může být hra.
Víte, začnu tím, že spousta mých článků je teď už zbytečná.
Jako předešlé články o chtěném a nechtěném těhotenství. Vyrovnávala jsem se díky situaci v Polsku s tím, jestli jsem věřící, jestli jsem katolického vyznání. Chtěla bych být poctivá sama k sobě, i když tím možná někoho zklamu.
Jsem v meziprostoru. Hodnoty, které jsem považovala za posvátné a stěžejní, změkly. Místo nich se ale otevřel prostor svobody. Mé bytostné, mé nejsvobodnější svobody.
Místo jasných odpovědí se teď ptám svého srdce.
Můj oblíbený exegeta Jan Heller v rozhovoru s Markem Ebenem vypráví o své vášni zkoumat vrstvy starozákonních textů. Přirovnává to k potápění do hlubin oceánu.
Představuji si to takto: ve světle slunce je to viditelné naše jistota, pravda, nároky, vlastnění. Čím více ztrácíme tyto "věci", čím více se noříme do hlubin nevědění, nejistot, když selhal náš systém pravd a hodnot, tím více jsme jen my sami.
Člověk je sám. A sám si musí odpovědět v co vlastně věří. Mám v té hluboké tmě, v existenciální samotě, důvěru v život?
Anebo v meziprostoru nebojím se nezatížená vznášet se bez jistot sebekontroly? Bez pojistek. Věřila jsem vlastně v pojistky. A neměla odvahu udělat něco neočekávaného. Udělat něco mimo, to, co by chtělo mé srdce. Bláznovství...
Ještě je to takové křehké, ale to, co jsem si myslela, že se musí, přestalo platit. Objevila jsem zkušenost odvahy pustit se některých zajetých zvyklostí. Řídit se intuicí, svobodnět.
Jsem věřící v lidskost. V otázky a tápání, v cesty poznávání, prožívání, setkávání.Věřím v to, že lidé ve své nejhlubší hloubce jsou spojeni. Jako naše země, na povrchu se spoustou státečků má uvnitř jedno jádro.
Ono se to podle mě třeba se starozákonním textem a ani s evangelii nevylučuje, ale musím někam patřit?
Nemusím. Vždyť život může být kreativní. Život, ten báječně nenaplánovatelný život, může být hra.
Tak v tento život chci věřit, tento život chci žít...
Stále ale na to jsem dost ješitná...
:-)
