Z Čapkových skoromodliteb

Karel Čapek byl pro mne, co by studentku gymnázia, synonymem povinné četby. Náš třídní, dej mu pánbu věčnou slávu, o něm mluvil s nadšením, zrovna tak i o druhé světové válce. Takže nic moc

Časy se mění. Z pubertálních let jsem vyrostla nejenom já, ale i naše děti. 

Manžel chodí do práce od nevidím do nevidím. Vlastně teď v létě od vidím do vidím... Děti už mají své lásky, a tak si užívám samoty.

Přes internet jsem si nakoupila postupně několik kilo literatury. Mezi nimi malou knížku od M. C. Putny Skoro modltby, tématický výběr z Čapkových děl...

A je to krásné čtení.

Člověk Čapek mi začíná být blízký. Chtěla bych napsat, že já začínám být blízká jemu, ale nesahám mu ani po kotníky.

Křehký intelektuál, humanista, se smyslem pro čest, slovo, pravdu a i sebeironii. Jaký rozdíl s ministry aktuální vlády, nejenom. Modlím se s ním, s jeho hrdiny za naši krásnou zemi, za krásu duše a za vědomí hodnoty člověka.

Knížka velká tak akorát do kabelky

Mám tu modlitební knížku stále po ruce. Někdy ji otevřu náhodně, jindy si čtu své oblíbené pasáže založené papírkem... Třeba z úryvků Dopisů Olze:

Kraj, kde žiju, je kraj večerů. Ve dne na něm nic není, ale večer po něm chodí Kristus Pán, není ho vidět, ale je tu... a tu se udělá takové mírné, lahodné a smutné světlo, že člověk trne.

Bože, dej mi znamení

své milosti.... ať ke mně ještě jednou zazvoní

zvonečky jarní.... a v ní

i mně dej zdraví a štěstí.

https://www.kosmas.cz/oko/video/517146/martin-c.-putna-o-sve-knize-karel-capek-skoro-modlitby/