očkování a pokora

Ráda poslouchám Duši K, rozhovory s MUDr. Janem Vojáčkem a všech si vážím. Vážím si i mých kamarádek, které se očkovat  nenechaly.

Já se očkovat nechala, mám už po třetí dávce.

Můj postoj k očkování mé osoby je neutrální. Prostě neuvažuji o tom. že by mě cca 3 ml "sajrajtu" nějak zásadně mohlo ohrozit. Poprosila jsem v duchu o požehnání a v to věřím. 

Beru tuto možnost jako dar. Stejně tak jako možnost operace mozku - dbs, mám parkinsonovu nemoc - v loňském roce. Bylo jaro. Zrovna v tu dobu byly odloženy všechny tzv. neakutní zákroky. Nevěděla jsem, jesti na operaci vůbec budu moct jít, jestli všechny testy z psychologických, psychiatrických, MRI atd. vyšetřeních, které pro mě v mém stavu byly náročné, budou ještě aktuální. 

Vnitřně jsem balancovala mezi vírou v úspěšnost operace a mezi přijmutím své smrtelnosti. Nakonec vše dobře dopadlo. Začal mi nový život a jsem za tento dar vděčná.

Popírala jsem svou nemoc dlouho, poslouchala pořady o zdraví, podstoupila jsem biorezonanci, akupunkturu, ale neuzdravila jsem se, přímo naopak, byla jsem slabší  a slabší. 

Dál poslouchám Jaroslava Duška, Milana Calábka, Igora Chauna, Jana Vojáčka... jsou pro mě velmi inspirativní, ale řídím se už svým srdcem a svým rozumem. Přiznávám si svou situaci. Nehraji si na hrdinku. Jsem se sebou smířená.

A proto beru očkování nejenom jako menší zlo, ale také jako výraz pokory a vděčnosti vůči mým blízkým i vůči zdravotníkům, kteří mi pomohli. A prosím mé kamarádky, aby se také nechaly naočkovat a neměly z toho strach.

Nerada bych o vás, holky, přišla...