Četla jsem zajímavý názor, který potvrzuje i moji zkušenost. Jde o toto: jestliže nemoc způsobily špatné myšlenky a návyky, pak je možné se uzdravit změnou myšlenek a návyků. Ano, myslím, že to lze, snad většinou ano, ale je to fuška.
Na počátku všeho je myšlenka.
Slovo.
A to slovo buď s sebou nese světlo nebo ne. Dobro nebo ne. Světlo, tedy dobro, poznáme podle naší "životnosti", které myšlenky vedou k životu (analogicky k životu vztahu k sobě i blízkým) a které k nemoci a smrti. Snad mohu vyslovit obecnou tezi, že všichni věříme v nějakou spravedlnost. Kdybychom nevěřili v existenci pravdy, k čemu by pak byla justice? Pravda, spravedlnost a právo jsou související termíny. Každý soud by měl rozlišit dobro a zlo. Symbolicky světlo a temno. Justitia má zavázené oči, protože tyto hodnoty nejsou na povrchu. Jsou otázkou svědomí.
Ale i to může být pokřivené.
Jak by mělo vypadat správně? Nevíme jak má vypadat naše duše, protože si možná ani tuto otázku neklademe.
Kdyby naše duše nebyla zanesena špatnými myšlenkami, pak by naše svědomí, naše duše a život vypadaly jinak... Kdybychom neměli strach, nekrčili bychom se ve stínu...
Je těžké uvidět se ve světle. Tedy poznat, kdo jsme, kdo jsme podle pravdy.
Přesto sebe i druhé soudíme. Ale podle čeho? A k čemu to vede? Ke klidu, radosti, smíření či naopak?
Soudy často vedou k trestu a k pomstě - k nelásce, do nemoci, do temnot. Protože když sebe nevidíme ve světle, tak nemůže vidět správně i druhé.
Že se myšlenky odráží ve vztazích je patrné. A také jsou čitelné z našich obličejů, z postoje, z písma... a pochopitelně jejich působení se promítne do empiricky měřitelných hodnot napětí, tlaku, srdeční činnosti, hormonálního systému apod. Proto nemoc na něco nezdravého v nás a kolem nás ukazuje.
Tak jsem přistoupila k mé nemoci (neur. degen.) i já. Nemoc, která nade mnou zcela převládala, vyvolala v nejhorších chvílích ve mně tyto otázky. Spustila záchrannou akci - hledání světla. Hledám se já. Já uprostřed interaktivních vazeb, které mě poutají, svazují, některé byly zpřetrhány, a tak mám v duši rány :-)
Základem všeho je můj vztah ke mně, protože ten utváří mé vztahy. Komplexy a záště apod. vedou k problémům, které se pak kupí a produkují další nedobré myšlenky, slova a skutky.
Dobro není podle mě to samé jak se dnes chápe pozitivní myšlení. Hledat dobro znamená rozhodnutí se a to byla a je radikální změna v mém životě. Je to boj s mými démony a klesání do svých hlubin, do zapáchajících stok, protože hledat dobro znamená uvidět svoji špínu. Pak se mohu učit rozlišovat co je správné a co ne a proč. Takže jsem pochopila, že mé vztahy drhnou, protože jsem vlastně neodpustila, nevyřešila co je iracionální pocitová vina a co skutečná, a tak jsem nepřijala sama sebe, protože můj obraz sebe sama byl sebeklam. Neměla jsem se tedy ani tzv. ráda.
Mít se ráda, rád, znamená být svobodná. Špatné myšlenky jsou svazující, ale neubráním se jim. Mít ráda sebe je obejmutí nepřítele ve mně. Není to happy pocit, který mi navíc poskytne nějaký produkt, který si pod vlivem reklamy koupím. Není to žádný pocit... je to balancování na hraně, abych nespadla do žádného extrému. Abych byla svá a přitom neubližovala svému okolí.
Jak se mohu mít ráda, když poznání sebe je zdrcující?
Když v tomto světle pak vidím svoji ubohost a upachtěnost, strnulost a nehybnost?
Světlo znamená poznání, ale nejen mě, ale i světla.
Tma světlo nepohltí.
Dobro přináší pokoj.
Poznávám i léčivou sílu světla - uzdravující sílu života - odpuštění a smíření. Život má větší sílu než naše provinění a i provinění našich bližních. Je-li v nás život, a to nejspíše je, když žijeme :-), tak proč se trestáme, proč neustále něco sobě i druhým vyčítáme? To nás dusí a škrtí a je to proti životu.
Jenom na mně záleží, zda-li tomu budu věřit nebo ne. Věřit tomu, že je mi odpuštěno a stejně tak i druhým, je dost velká změna v životě. Nejde jen o mě, ale můj život má smysl ve vztahu k druhým, a i proto je třeba odpuštění.
To se projeví i na zdraví.
Vědomí si života ve mně a tím pádem i v druhých, je jako závazek pečovat o život.
Život je jako darující tryskající světlo, které je v nás, které nás do sebe zahrnulo.
A to je uzdravující.
:-)
