Víla

Na motivy fotoblogu P. V. ... Hledá se vila? Ne? Aha, víla. Teď tu byla a je zase. Asi ji hledá každé žíznivé mužské srdce. Také znám takové muže. Jsou nějak krásní. Ne, že by byli bez vad a chyb, ale dívají se jinak, víla je část jejich srdce a způsob dívání se. Dobře, že jsou. Díky nim  existují i víly.

Víla přichází za rozbřesku...

To je totiž nejčistší část dne.

Kdy ještě nemáme zlé myšlenky, kdy se pomalu probouzíme a přicházíme k sobě.

 Jak to u nás vypadá? No, to záleží na nás.Ten, kdo touží po víle, má v sobě jemnost. Aby vílu nezranil...

 A ona už zlatavě přichází .

 Upustila ledabyle svůj šperk. 

Má jich mnoho.

Neboť ona sama je utkaná ze slunce.

A vše sluncem prosvícené je jejím šperkem...

Je skromná i marnivá, je laskavá i rozkošná, je tichá i upovídaná.

 Tančí a sklání šíji k polibku...

A až k večeru usneš, odejde potichu.

 proklouzne svobodná zpět do zahrady,

aby se vrátila k tobě, až jí zavoláš.

Nechá ti vzkaz....

Těším se na tebe! Tvá víla.