Zaujal mě vzkaz jednoho pana čtenáře o objevu vesmírů v kontrastu k objevu červí dírky. Ono to má totiž vtip. Zrovna ta červí dírka... to je vážně dobrý kontrast a zároveň to má logiku. Protože k vesmíru patří i ta dírka. "Vesmírů je prý nekonečně. A navíc máme každý svůj vlastní vesmír. Někde se prolíná s ostatními. A někdo najde červí díru."
Prý je spousta vesmírů. I v člověku je vesmír. Krása a nekonečno, jiné světy. Pohled upřený vzhůru.
.......
Na teologické fakultě jsme měli kapli. Nově udělanou, s novým interiérem z nějakého světlého dřeva. My, studenti, jsme byli opravdu různorodá směsice. Od těch echt-věřících, konzervativních a ultra a extra, přes tradiční a hledající, po flegmatiky, proklaté básníky atd. Každý vyjadřuje víru podle svého naturelu.
Poznalo se to i v té kapli.
Do chvíle usebrání a zbožného vytržení se totiž ozývalo vytrvalé: chroup chroup.
V liturgickém prostoru byl zcela neliturgický červotoč. (Náš Mikeš by řekl:čertovoč)
Počkat, počkat... neliturgický?
Až teď mně dochází, že to do sebe přesně zapadalo. Jednak proto, abychom občas spadli z výšin na zem. Zajisté náleželo červu místo v kapli, protože je boží stvoření. Svatý František by řekl: To je chvalozpěv bratra červa.
Zároveň je červík připomínka ráje. Hlodající červ pochybností nebo také tvor plazící se v prachu nízkosti a ubohosti. V každém člověku, jako v liturgickém prostoru, hlodá a nahlodává červ.
Reakce na červa byly různé. Někteří byli pobouřeni, že je červ ruší. Někteří zvedali hlavu a rozhlíželi se kolem po spolužácích. A jak se s druhým dotkli očima, pobaveně se usmáli.
Patřila jsem k těm druhým.
.......
Život šel dál a občas se ocitám jak ve vesmíru, tak i v té díře, kde se prožívám v ponorkovém čase :-). Chvíli tak a chvíli naopak.
Co je lepší: vidět červí dírku z vesmíru nebo vesmír z červí dírky?
Myslím, že je to snad jedno, vždyť oboje k nám patří a má svůj význam.
Důležité je zvednout hlavu, rozhlédnout se, dotknout se očima a zasmát se.
Sobě.
Kde je úsměv, tam je šance. Jenomže na to zapomínám. Holt, stárnu!
.......
Vzkaz pod článkem ve mně chroupal a nahlodal mě a pobavil mě! A opravdu se u psaní těchto řádků usmívám.
Děkuji!
:-)
