Poslední tři měsíce se v mém životě dějí zajímavé věci. Tím, že se dějí ty špatné, se dějí ty dobré.
Vysvětlím... Díky těm šíleným prázdninovým vedrům, hicům, parnům, saunám... jsem téměř přestala spát. A v důsledku toho jsem se přestala hýbat, dostávala jsem křeče, páteř byla v bolestivém rozpadu... atd. a já měla strach z nadcházejících nocí. Psychicky jsem byla vyřízená. Nechala jsem si koupit přírodní antidepresiva. Chvíli zabrala, pak zase nic. Strach z křečí a bolestí mi nedal spát. K tomu se přidaly i hádky s manželem, protože to byly skutečně náročné situace.
Párkrát jsem se díky cvičení, soustředění a hlubokého dechu dostala nad věc. Povolily mi ramena a dostala jsem hodně síly.
Stačilo si říkat: jsem obklopena krásnou duchovní přítomností. Jsem obklopena láskou. Život je tu pro mě. Těch slov jsem si byla plně vědoma a vypnula vše ostatní, vypnula jsem svoji mysl, jen jsem byla tady a teď.
Byly to povznášející chvíle, dokud jsem zase nezačala panikařit.
A opět jsem padala na hubu.
Jenomže já se nevzdávám. Musím pochopit a hledat cestu. Věřím, že z každé šlamastyky vede cesta, když ji správně hledáme. Tedy nevyháníme čerta ďáblem.
Uvědomila jsem si, že v Bibli je mnohokrát napsáno: Neboj se! Měj sílu, člověče vzácný! Vaše duše, ať se neděsí. Vzchop se!
Ježíš oslovuje lidi:
Ženo! ... a žena se narovnala.
Vstaň, vezmi své lože a choď!
Neboj se, jen věř!
Zvedni ruku!
Otevři se!
Jeho autorita je naprosto pevná. A tak jsem si řekla, že i mě tak oslovuje... Věřím tomu? Pevně a hluboce? Podařilo se mi alespoň na chvíli tak hluboké koncentrace přítomnosti - tady a teď - a v té chvíli jsem řekla: věřím... Ona ta slova vážně účinkují, přestala jsem se bát. Strach, stres a panika - to je úrodná půda pro plevel nemocí. Já se dosud stále bála toho, že mi bude zle, že budu hodiny trpět... a pak se tak skutečně i dělo.
Až teď jsem si řekla, že se toho bát nebudu, co má přijít, přijde... a vzpomněla si na to, že jsem obklopena láskou, přítomností, zdravím... a okamžitě se mi ulevilo. O padesát procent je mi lépe.
Není třeba se bát ani nezdaru a strachu. Prostě je to, jak to je. Není třeba omílat v sobě minulost, ani minulou hodinu, už je pryč, a tak stále je nový a nový přítomný okamžik, protože je zbytečné bát se toho, co bude.
A ta přítomnost v sobě skrývá sílu, protože se člověk zbaví tíže minulosti i obav z budoucnosti. A protože je skutečností.
Tady a teď máme vše, co potřebujeme. Tady a teď žijeme a máme v sobě klid. Tady a teď se nemusíme bát. Jsme v přítomnosti...toho, v co jsme dosud jen doufali.
Doporučuji: Eckhart Tolle
Měj sílu!
V každém z nás je prostor a možnost.
V tom je naše sounáležitost.
Lidé milí, opatrujte se... :-)
