Limbický otisk je naše citová výbava, náš přístup k životu, světu a k sobě sama. Ideální je pocit, že jsme milovaní, chtění a chránění.
Každé dítě se rodí s potřebou lásky.
Věřili byste, že teologové kdysi vymysleli "limbus puerorum" - místo, kam přichází duše nepokřtěných dětí?
Br, je to tak, vymysleli. Limbus zde znamená okraj pekla, předpeklí. Chudáci děti... To je tak, když víra ztratí srdce. Se srdcem ztratí i Boha.
Bůh se stane předmětem.
Možná ti teologové prožili traumatický příchod na svět. Peklo. Podle toho, co v prenatálním období, během porodu a těsně po porodu prožili, se do nich vepsal limbický otisk. Do každého z nás je otisknuta vitráž, skrze kterou vnímáme život.
Limbický systém je emoční mozek a skládá se z více částí a má vliv i na nervovou (pohybovou) a hormonální soustavu. Mnoho žen trpí poruchami štítné žlázy. To může být důsledek emočních zranění. Pokud se otisk nevydaří, pokud jsou v nás traumata, dá se otisk nějakou speciální terapií přepsat.
Ale stačí i docela všední terapie.
Večerně-pomerančově-žhavě-milující a útulná... Slunce je tu pro každého z nás. Představuji si ho, že svítí uvnitř mě a hřeje...
Jsme ale v náruči, věřím tomu, v náruči krásy života kolem nás. Jenom se do ní ponořit, nechat se jí zaplavit, nechat se nechat...
Je mi krásně.
Limbicky krásně.
A než si v limbu zklimbnu, tak vám přeji uvnitř útulno.
