ABCDEFGHIJKLM: Věnováno mým disputující, diskutujícím i nediskutujícím, čtoucím... i jiným... MLKJIHGFEDCBA
Dobré a ještě lepší "nepilovské" ráno!
"Nepilovské" znamená podle Františka Nepila, kterého jsem ráda četla i poslouchala.
Asi jsem nějaká mimózní či přecitlivělá nebo já nevím jaká, ale já nemohla spát kvůli příspěvkům, které jsou pochvalné, kladné... vážně asi dvě hodiny jsem nemohla spát. A když takto dovnitř sebe přemýšlím, kaju se před katem sebe sama, tak u toho fotím, či si zpracovávám fotky na PC.
Tak vám tedy předkládám myšlenkový vývoj, pokud se tak dá nazvat chaos, který nakonec vedl do tohoto blogu.
"Jsem z toho perplex, jsem z toho štauf. Jak je to možné? Co když vytvářím klamné image sebe? Jak k tomu ti lidé přijdou?"
Najdi pět a více rozdílů... Stačí tak málo a obraz lidské tváře a nitra se změní. Správně vidíme jen srdcem?
A pak jsem vybrala červené snímky z našeho bytu, nedávno pořízené. Ještě jsou teplé... :-) To mi připomíná, že na jedné návštěvě u oběda na upozornění, že je maso čerstvé, jsem podotkla:"Jo, ještě je teplé... " Málem na mně zbyly všechny porce... :-)
Mám červenou barvu ráda. Vyjadřuje tak trochu ambivalentní pocity, situace. Protiklady jsou většinou v jednom člověku přítomné. Ale ony to nejsou až tak protiklady... Je to spíše vyplývání, souvislosti. Odrazí se vše v tváři člověka? Jeden výraz, jeden projev může mít svůj původ spletený z více příčin.
Vášeň a stud.
Smyslnost a stop, dál už ne.
Bolest a láska.
Boj s utrpením. Zkoušela jsem se učit tancovat flamengo podle internetových lekcí a nešlo mi to. Ale bojovala jsem s tělem, které občas vzdoruje.
A proto ta úvodní píseň.
Je v ní touha a boj a cesta a život... červená...
A tak je to jako s diskuzí, která není ani tak moc diskuzí, protože já to v sobě zpracovávám a většinou mlčím. Vy mi píšete, jak mě vidíte, ale já se vidím jinak... Jestli na vás v něčem dobře působím, tak je to pouze projev mého boje sama se sebou... Jsem někdy jako Jonáš ve velrybě...
Prosím vás, já ... a teď nevím, jak to napsat.
Pak se mi chtělo už spát, což byl konečně rozumný nápad, tedy spíše odpověď těla. Ale ještě mě napadlo, že jaro také spí. A jakou asi bude mít tvář? Jaké do něj vložíme své naděje? Třeba co vykvete na záhonku:? Jestlipak ty modré hyacinty, žlutobílé narcisy, fialové krokusy... těšíme se... ale na naší zahradě to většinou sežerou myši. Mají, chuděrky, asi hlad.
Do jara, zrovna tak do lidí, vkládáme své naděje...
Tak jakou že má jaro tvář?
Třeba:
Kdyby to šlo, tak bych vás pozvala na buchty. Byly by třeba ještě teplé, ale mohla bych vám hlavně podat ruku. A seděli bychom kolem stolu a vy byste povídali a smáli bychom se a viděli bychom si do skutečné tváře.
Tak dobrou chuť a snad občas i dobré počtení.
A DĚKUJI !!!!
J
