Tuto hru už nehraju

Piky piky na hlavu... Někteří lidé hrají s druhými lidmi nenápadné hry. Nespokojení lidští upíři, kteří odčerpávají z druhých životní energii. Možná si to často neuvědomují ani oni sami, protože této hře uvěřili.

Někteří lidé jsou nespokojení lidští upíři, kteří odčerpávají z druhých životní energii. Životní energie pramení z radosti ze života a také ji působí. To však tito upíři neznají, neumějí. Hrají s druhými lidmi nenápadnou hru, kdy se snaží je převézt na svou stranu. Jsou v zajetí svých pravd o sobě, o tom jak má podle nich vypadat svět, a proto lpí na detailech a nepodstatných věcech, a když to nefunguje jak má, svět se jim hroutí. Za což mohou ti druzí. Obzvlášť, když se jim vzepřou.

Možná si to často neuvědomují ani oni sami, protože této hře uvěřili. Uvěřili nelásce k sobě, kterou si kompenzují silným egem a tento pokřivený pohled jim znemožňuje milovat. Jsou nešťastní a působí tak i na okolí. A jsou-li dominantní, jsou-li zároveň nějak přitažlivou osobností, zamávají s druhým raz dva. Uargumentují ho. Čím bližší vztah člověk k člověku má, tím spíše uvěří jeho slovům. Manipulátor snáz dostane na své souřadnice důvěřivce.

To se stalo i mně. Uvěřila jsem jedné osobě, že jsem špatná, protože nejsem přizpůsobivá a tedy ji nemiluju. A i z dalších důvodů. Tak jsem vinu u sebe také hledala. Popularita a obdiv ostatních vůči této jinak altruistické osobě mě v tom jenom utvrzovaly .Neměla jsem se ráda a nedovedla jsem se vyrovnat s tímto člověkem. Uzavírala jsem se do sebe. Styděla jsem se. A to byla chyba. 

Když jsem se pokoušela o svých pocitech mluvit, tato osoba převedla vždy řeč na sebe a své pocity. A když jsem začala říkat, co mi vadí, "dělala jsem scény". Vždy jsem byla odpovědna za její neštěstí. To podporovalo její vypěstovaný obraz sebe sama, že je kvůli mně obětí, chudákem.

Psychická imunita přímo ovlivňuje imunitu těla. Onemocněla jsem, což vedlo k ještě hlubšímu propadu. Dlouho mi trvalo, než jsem začala situaci vidět jinak. Na internetu jsem četla psychologické články, články o zdraví, poslouchala přednášky na YT, dodávala jsem si odvahy vzdalovat se, osvobozovat se. Zpětně vidím ty roky "pod dekou" jako malátný těžký sen, úplně jinou realitu, nepochopitelnou a tíživou.

Bylo těžké to rozmotat, odpoutat se. Odpoutávat se... jsem stále s touto osobou v kontaktu a to vyvolává stále se opakující situace, s kterými se vyrovnávám jak umím. 

Milujte své nepřátele - to je stále aktuální výzva. Odpusť, abys byla svobodná.

V aramejském Otčenáši je t-o výstižně vyjádřeno těmito slovy: 

Uvolni lana chyb, které nás svazují,

jakož i my pouštíme z rukou vlákna,

jimiž držíme viny ostatních.

Uražené vydírání, mluvení o mně jako "o ní", ignorace, vyvolávání pocitů viny, utvrzování v tom postoji, že ona osoba je oběť a sluha... jsou sice protivné a leckdy mně ještě dostanou, ale říkám si: Klid... jde jen o tvé ego. Víš, kdo jsi, a tedy i kdo je ona (osoba). Je to její škoda, malost, nezralost...

Nelituji, že jsem si tím prošla, že tím ještě procházím. 

Objevila jsem díky tomu v sobě sílu, radost, zodpovědnost za svůj život a svobodu neomezených rozhodnutí...

Vím, že můj život je má volba. Někdy to jde lépe, jindy hůř. Ale i v těch horších časech nechci přestat milovat život. Ale je to občas dřina :-) !

Život běží dál. Chci se mu plně otevřít, protože on se otvírá  mně. A je to krása. A ta krása je i ve mně a  já v ní. 

A to mně naplňuje lehkostí a radostí. 

Jak kdosi řekl: "Nikdy není pozdě se do někoho nebo něčeho zamilovat."

děkuji