Když se tak probírám zprávami o zamlčování majetku pana Arenbergera, o kamufláži pana Hamáčka, o střetu zájmů pana Babiše, když vím o tom, že senátor za KDU podvádí svou ženu, cloumá mnou vztek a otvírá se mi tzv. kudla v kapse.
Jenomže tím ničím sama sebe. Cítím se jak spráskaný pes. Protože tato nelidská zvířata jsou z teflonu. Nebo z gumy. Veškeré zprávy o majetku, o lži, které se evidentně zakládají na faktech, popírají, jako by snad šlo popřít nos mezi očima. Jak je možné, že ředitel Avastu věnuje peníze na dětský hospic, zatímco pan doktor Arenberger, který složil HIppokratovu přísahu, vydělává na sebe?
???
Společenská krize je i krizí jedince.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Chtěla bych mít uvnitř sebe klid filosofa. Ale nejsem stoik. Jsem nejspíše existenciální fenomenolog. Laik, amatér. Cholerik. Trochu.
Chtěla bych se dál vzdělávat v oblasti filosofické a i teologické, neboť jen tak lze získat nadhled a snad časem i moudrost.
A tak čtu a modlím se.
Modlím se za naši zemi i za Zemi. Modlím se za mír v srdci i za mír mezi lidmi a mezi národy.
Modlím se za to, abychom nepoužívali rozum k přechytračení, ale k rozlišování pravdy od lži.
Abychom věci nazývali pravým jménem. A nemlžili a nemlčeli.
Ten, kdo lže, je lhář, ten kdo krade, je zloděj, ten kdo podvádí je podvodník... a neschová se ani za roušku a líbivá slova.
V církvi se v těchto dnech slaví slavnost Ducha svatého. Duch je dech, který nás na biologické úrovni oživuje, na psychologické úrovni nám dává dary, jako na příklad rozum. Na duchovní úrovni nás učí tyto dary využívat ve prospěch lidstva.
Učí nás pokoře a otevřenosti k pravdě.
Myslím, že vzdělání a výchova k pokoře a k pravdě jako neskrytosti a k lásce je to, co naší společnosti chybí.
I Bůh však může psát do křivých řádků. Díky zlu, co se kolem děje, můžeme začít hledat dobro uvnitř sebe. V tichém usebrání se. Ve vnitřním dialogu, v tázání se a naslouchání. V důvěře lásky Bytí k nám. Jsme sice součástí celku, ale často bez bytostných vazeb, bez zázemí bezpečí vnitřního domova, kde můžeme být sví. Být sví, být pravdiví a tak mít i zodpovědnost sama, sám za sebe a za společnost..
Jenom tak můžeme změnit svět. Když už ne pro nás, tak pro další generace.
Jsme součástí proudu, ale dostali jsme pádlo.
