Možná je to divné, psát v době všelijakých lidských katastrof, ať už v Nice nebo jinde ve světě, o štěstí jako volbě.
ZDRAVÍM VÁS,
poslední dobou mám zase o čem přemýšlet.
Dlouho jsem si nevěděla rady, co se vztahem, který není jasný, v podstatě je setrvalý bez nějakého osobního obsahu.
Co se zlem, nejen ve světě, ale i doma.
Kdo hledá, ten najde a ke mně se dostala knížka Kubyho Clemense Léčení-zázrak v nás. Autor v ní píše o našem utváření si vlastního obrazu světa. Třeba film Život je krásný ukazuje, že je pouze na našem výkladu, jak svět a události v něm vnímáme. Film popisuje osud otce a malého synka, kteří se dostali do koncentračního tábora. A jelikož otec říkal synovi, že svět je krásný, pokračoval v tom i na místech nelidského utrpení.
Neexistuje objektivní svět, i zprávy jsou pohled nějakého člověka. Tím, že informují často o zlu, tím ho vlastně živí. To, co upoutá naši pozornost a čím se zabýváme, tomu dáváme energii.
To platí i pro boj proti zlu. Je to zvláštní, ale když se nad tím zamyslím, je to tak. Kuby Clemens píše, že zlo se má nechat vyhladovět. Máme konat dobro a ne bojovat proti zlu.
Zajímavé je, že to platí i pro Desatero. Přikázání Nezabiješ! vlastně mluví o zabití. Atd. Proto svět vypadá, jak vypadá.
Proto je štěstí naše volba.
Tak jsem si řekla, že zkusím to přikázání Nezabiješ obrátit do pozitivní roviny.
Podporuj život!
Vše, co žije. Uživej to s úctou. Podporuj společenství a vše, co potřebuješ k životu - bezpečí, důvěru, mír, klid, souznění, harmonii...
Nauč se i o to vše podělit.
Podporuj krásu. Tvořivost.
Proto máš dary, talenty.
Třeba fotografování...
Svět má prostě i jinou tvář, resp. já ji vnímám... a děkuji za to.
