Slunce v domě

Milí lidé, i když jsem spíše doma než venku, nejsem v izolaci  od ostatních lidí, i když pocitem samoty jsem dříve dost trpěla. Ale vše zlé, je k něčemu dobré a nemá cenu se litovat a ohlížet zpět.  Každý díky tomu, co zažil, prožil atd., může být lidem blíže. Každá blízkost v sobě nese riziko zklamání a nepříjemných chvil a trpkosti. Ale i příslib něčeho přínosného. Jako i každý den v sobě toto vše skrývá. 

Potřebujeme dostatek světla. Potřebujeme naději pro dnešek. Potřebujeme sílu žít tam, kde jsme.  Možná, že právě tam kde se nacházíme je nevlídno, zima, šero a přítmí.

Tam, kde je tvé srdce, tam je tvůj poklad, tam je tvůj domov. Tam jsi ty. 

 Jsou domy, které jsou smutné. Jako by v jejich zdech byla zakletá lidská samota. 

Když za zamlženými okny svítá, většinou se musíme probudit. Někdy lze svítání jen tušit. Přesto začíná nový den. Život je jako den. Den je proměna světla. Od ranního křehkého světla, přes ostrý polední svit, po zralé zlaté světlo zapadajícího slunce.

Jsme jako domy a v nich slunce a naše cesty jsou mosty. To jsou krásné symboly. Protože most nás chrání před utopením. 

Člověk, který se zklamal v druhých lidech, bývá uzavřen. Jeho cesta k druhým leží pod vodou a on se utápí v smutku. Byl by nejraději sám. Jenomže i od něj lidé něco očekávají a jsou zklamáni jeho uzavřeností. Jakékoli pokusy prolomit jeho hradby mají opačný účinek, když nemá důvěru.

Myslím, že vhodným lékem je světlo. Ať lidské či skutečné. Často jsem v době téměř absolutní nehybnosti pozorovala světlo a jeho prostor v pokoji, jak jím proplouvalo během dne. Hodně mi to pomohlo.

Skutečné slunce má na náš organismus, na naši psychiku zásadní vliv. Jeho světlo skrze smysly zraku aktivuje tvorbu hormonu melatoninu a serotoninu. To spolu navzájem souvisí. Melatonin je hormon důležitý pro spánek. Serotonin je hormon dobré nálady a zaujalo mě, že souvisí i s krvácivostí. Krev je podle starých kultur sídlo života. Krvácí-li naše srdce, uniká z nás život. A  nemůžeme spát. 

Orgán, který produkuje spánkový hormon, se nazývá šišinka, epifýza, nebo-li, duchovním jazykem, Třetí oko. Třetí oko znamená vnitřní vidění. To je pochopení, přijetí, smíření. Paradoxně jsou rány jakoby otvory pro toto světlo. Rány probouzí světlo.

Dotknout se svých ran...  tato slova jsou pro mě hodně hluboká. Dotknout se ran...vidět je a vydat se na cestu, to je komunikace  uvnitř sebe a risk znovu uvěřit, odvaha k tomu vstávat každé ráno a být a pak jít na cestu k lidem, komunikovat s nimi. Tak se znovu budují mosty.

Co můžeme ztratit? Své představy... ale poznáme, že máme více potenciálu, než jsme si mysleli.  Máme v sobě mnohem více prostoru.

Možná, že se navzájem zase zklameme, ale o to více můžeme být lidštějšími, o to více v nás může být světla. Protože čím více světla hledáme, tím se mu více otevíráme. Bez víry to nejde.

Není snadné znovu uvěřit v lidi a v sebe, ale naděje je vždy. Jeden  bývalý vězeň v koncentráku řekl: "Když je tma, tam, kde žádné světlo nesvítí, tam jsou vidět miliony hvězd... "

A hvězdy odjakživa vedli lidi do přístavu, domů... do nového dne.

Líbí se mi, že čeština, vnější smysl slov, hluboce souvisí s vnitřním obsahem člověka. Tento článek jsem napsala podle mého života. Za symboly si každý musí dosadit sám sebe a svou situaci... bude-li chtít :-)