Sedmnáctka (k narozeninám)

Sedmáctý listopad slavíme v rodinném i kruhu i ve společnosti přátel. Slavíme totiž dvoje narozeniny. Jedním z oslavenců je dcera. Dnes jí je sladkých sedmnáct.

Moje první slova, když jsem jí uviděla, byla: Ta je krásná...

Jako poupě.

Navíc je hodná, bezproblémová.

Inteligentní. Až moc .-)

A umělecky snad po všech směrech nadaná.

Hotový poklad.

Rysy jejího obličeje se prohlubují do dospělosti. Mění se jako by obsahově... niterně. Stíny v tváři dávají tušit ještě jinou krásu, která se projeví. Buď překonáním bolesti nebo naopak svobodným projevem. 

Jak sama říká, některé ženy po čtyřicítce zkrásní, mají své kouzlo i přes vrásky a povolující pleť. 

Samozřejmě si přeji, aby prožila bohatý život, ale v klidu zázemí svého budoucího muže.

O nápadníky mít nouzi nebude.

Ale koho si vybere?

Zamilovanost se nedá ovlivnit, někdy si padnou do oka "ideální znamení", ale potom nastává peklo.

Podle čeho by si měla vybrat mezi houfem nápadníků? Myslím, že by si měla vybrat toho, kdo se jí nebude snažit změnit, kdo jí dá svobodu se projevovat.

Cesta z manželství, v kterém se útočí na city, v kterém má žena či i muž strach se projevit, je pak velmi těžká.

Tak hodně štěstí, Johanko!