- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nenápadně prosakuje do mého života. Jako neúprosný fakt, který je mlčky děsivý a upřímný.
Jsou různé samoty, ta, ve které jsem skutečně sama v nějakém prostoru, jakoby zpívala a hrála. Mám ji ráda. Je plná mého prožívání té přítomnosti. Je bohatá.
Ale pak bych ráda tu svoji naplněnost sdělila dál. A tady už začíná jiná samota. Ta, která začíná tam, kde končí mé přání podělit se o sebe.
Není to jednoduché. Zdá se, že každý jsme plný nějaké své samoty a různě ji žijeme. Prosadit si komunikaci není správné a je to kontraproduktivní a čím dál více se smiřuji s tím, že si ji nevynutím.
Živote můj, ty mě slyšíš, ty se mnou mluvíš a říkáš mi, že jsem obdarovaná tím, že daruji svobodu. Posíláš mi lidi, kteří mluví o sobě.
Mají ke mně důvěru.
Samoty jsou naslouchání. Někdy bych ale chtěla mluvit já. Avšak čím více naslouchám, tím méně odpovídám tak, že mluvím o sobě.
A tak nejsem sama...
Jen to nemám komu říct :-)
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!