s čokoládou v posteli

Včera u nás bylo tzv. spolčo. Scházíme se s dalšími manžely jednou za čtrnáct dnů už snad přes dvě desetiletí, připravíme si téma, pohoštění, a je veselo.

Tuto neděli vyšla řada na nás. Právě končil fotbalový zápas Češi proti Nizozemcům. Naši hráli výborně!

Tématem večera bylo evangelium svatého Marka o uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení   dcery Jairovy. Osobně mě toto evangelium hodně zajímá, protože krev je symbolem duše a života. Kdo prožívá bolest, krvácí... 

Popili jsme výborné víno od Křížů, pojedli co se dalo, promeditovali evangelium, hosté se rozloučili a šli  jsme na kutě.

Vlezla jsem si do postele, pustila si na notbooku Maigreta a prasátka z porcelánu. Z šuplíku  nočního stolku na mě mrkala 65% čokoláda Lindt. Bylo kolem půlnoci a muž usnul v pokoji s flaškou piva a ovladačem. 

Chvíli jsem se asketicky držela, ale nakonec jsem usnula s čokoládou v puse, ani nevím jak. Kousla jsem si jen jednou a zbytek čokolády v alobalu mi vyklouznul z ruky na manželovu půlku postele.

Když pak ve tři poloslepý manžel škobrtal jen ve slipech do postele, rozmazal a slisoval na placku  zbylou čokoládu po prostěradle pod sebou, aniž by si toho všimnul a tvrdě usnul.

...

Je krásné, vlahé ráno. Otevřenými balkonovými dveřmi proudí do ložnice čerstvý vzduch a ptačí trylkování...  nejspíše kosí. Odlepuji si čokoládu z vlasů. To by jeden nevěřil, jak je to možné... :-)

Přemýšlím, co budu dělat. Vstávat se mi ještě nechce a jen tak se válet také ne. Nakonec to nevydržím a čtu zprávy na internetu o církvi a zneužívání. 

Čisté ráno je náhle zakaleno lidskou bolestí, víc jak špinavé prostěradlo od čokolády.

Vzpomenu si na narovnání se nemocné a vyobcované ženy v Markově evangeliu, která zdeptaná odsuzováním a ponižováním, vklouzla do davu mezi tzv. čisté a dotkla se lemu roucha Kristova a byla  po 12 letech (číslo plnosti) uzdravena.

Kdysi jsem i já prožívala podobné pocity a cítila jsem, že není komu se svěřit. Povýšení kněží bagatelizovali mé problémy.

Ale nejsou všichni takoví a já doufám, že se konečně tyto problémy začnou řešit a nebudou se tutlat.

Ach jo!

...

Na  balkoně pod námi se cachtají v bazénku děti. 

Jsou veselí, smějí se nahlas, užívají si. Vstávám, jdu se umýt a převlékám postel. 

Naštěstí se špinavé prostěradlo dá vyprat. A vlasy se dají umýt. A naštěstí Kristus v nás odpouští a uzdravuje do plnosti zraněné duše. Mužů a žen.

Na světě je přece jenom krásně... a kos na dvorku si stále prozpěvuje.