Rodná hrouda

Poeticky popsaná (opět) záležitost věku, oné čtyřicítky, kdy se člověk obrátí a jde zpět. Ke kořenům, k sobě, k  domovu, k pramenům, tedy k zemi, ze které má vše nutné pro život.

 

Krajina, naše rodná hrouda, svítí studánkami a vlní se lány obilí s remízkami lesů.  Cesty jsou lemovány starými lípami a zastaveními. 

 A to vše nějak voní. Sluncem, deštěm, vzduchem, zemí.

 

Objevuji svůj kraj. Dívám se. Usazuji se v něm. A rostu a žiju.

Každý kraj má svoji historii a svoji vůni.

To je domov.

 

Ráno jsem zadělala ve velké pálené míse těsto na chléb.

Je to moc příjemná práce.

Je to jako modlitba.

Člověk ví pro koho peče, z čeho peče a těší ho ta souhra očí, rukou, srdce. 

Ruce a domov voní chlebem.

 

Tato práce je můj pramen. Naplňuje mě a vše v sobě propojuje. Slunce, zemi, vodu, vzduch. Čtyři Empedoklovy živly.

Celistvost.

Ora et labora. 

Hm... to je stará známá věc. 

Moudrost předků, prarodičů.

 

Rodná hrouda je naše země, krajina v nás. 

Tím, čím nějak voníme...

 

:-)

 

Hezký den!

 

Autor: Jarmila Horáková | čtvrtek 3.4.2014 9:42 | karma článku: 7,45 | přečteno: 207x
  • Další články autora

Jarmila Horáková

jak kvete červen

15.6.2023 v 15:07 | Karma: 14,05

Jarmila Horáková

Tati, prosím, nevol Babiše

9.1.2023 v 14:28 | Karma: 17,14

Jarmila Horáková

padesátka z jiného světa

13.7.2022 v 13:50 | Karma: 14,13

Jarmila Horáková

každý den korálek

22.6.2022 v 13:17 | Karma: 14,89