Jako purpurový plášť archanděla rozstříhaný na kousky, tak vypadají koniklece vykukující zpoza staré trávy....
Kousek od našeho domečku, na Tišnovsku, je skalní útvar zvaný Pecka a další je hned vedle. Tomu se zase odjakživa říká Zkamenělá svatba.
Tam jsme vzali Štěpánku a její maminku Mariannu na výlet.
Štěpánka je sedmiletá holčička z Kyjeva, co se k nám přišla schovat před válkou spolu s maminkou, babičkou Romanou a dědečkem Ostapem. Správně se jmenuje Stefany, ale my jí říkáme počesku: Štěpánka. Štěpánka Copánka (má totiž dlouhý copánek).
A její mamince říkáme Marjánka.
Marjánka, Štěpánka, Romana i Ostap se mají moc rádi.
Štěpánka je bystrá a mrštná holčička. Ráda si hraje na schovávanou a na kočku, myš nebo pejska.
Chodí do první třídy. A učí se výborně! Dokonce už dávno může psát perem.
Je to šikulka, krásná holčička. A ráda se směje.
Do smíchu jí vždy ale není. Občas se jí zasteskne po ukrajinském domově. A občas se setká s tvrdostí dospělých Čechů... třeba poznámek řidiče autobusu.
To se jí pak kutálí po tváři slzy jako hrachy.
Protože ji a další děti nemůžeme uchránit úplně ode všeho, věříme že to zvládne. Modlíme se o pomoc ke svatému Michaelovi, k Bohorodičce Marii, aby ji i další děti vzali pod svůj plášť. Plašť barvy purpuru.
Jakoby znamení, že je naše lidské volání v nebi slyšet, mi připadají květy konikleců. Jako odstřižky z plášťů svatých tu na nás vykukují. Jako ptáčata v hnízdě.
"Nešlap, nelámej", chce se mi volat s Hanou Zagorovou...
Nejen nešlapme na chráněné rostliny na zemi, ale nešlapme i na křehké duše dětí, na jejich bezbrannost, nepošlapme jejich klíčící důvěru v život... Děti potřebují naši ochranu nejvíc!
