Každý den je jedinečný. Ale tyto dny jsou jedinečně první jarní! Teplo a světlo slunce sílí. Jaro už je slyšet, cítit, hmatat, vidět...
Křišťálové slunce láme světlo do duhových barev.
Samo o sobě nesvítí, nehřeje.
Jako člověk. Jen ten, kdo miluje, ví, tuší, že láska jím prochází.
Průzračná dětská nevinnost pomíjí a prorok Náthan je Světlem vyzván vyslovit pravdu králi Davidovi.
David nechal padnout v boji svého vojevůdce, aby si mohl vzít jeho ženu. Pěkné svinstvo...
Přesto z jeho rodu vzešel Mesiáš. Jako bychom sami zabili, kradli, lhali, jako bychom byli shnilým pařezem. Přesto v nás je něco nesmrtelného, božského, čistého. Jako když z pařezu, ze ztrouchnivělého kmene vyrůstá nová ratolest.
Mesiáš...
Kdo to je? Přesévám slova... Má cesta k němu není jednoduchá. Hledám ho podle koanu jeho vlastních slov: Já jsem cesta, pravda a život.
No, je to ten, kdo nás učí milovat, kdo nás učí lámat chléb člověčenství a neklamat.
A my tak můžeme slavit vánoce.
A pak přichází doba půstu a pak velikonoce.
Jarní úklid kolem domu.
Úklid v duši.
Klid a čisto. Pokoj.
Otevřenost k světlu pravdivosti - to je jaro uvnitř nás.
To je pravé rozkvétání...
Krajina ještě ukrytá, ale žije.
Srdce stromů bije, dokud mají stromy vláhu.
Pupeny jsou připravné propuknout v šat.
A ptáci, poslové jara, už nezadržitelně zpívají.
A to je vždy naděje.
Přeji vám čisté jaro...
