- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Chtěla bych napsat ještě pár slov k těmto fotografiím.
Za prvé je vidět rozdíl fotoaparátu oproti minulému blogu, kdy jsem použila foťáček do dlaně.
Ale to nevadí. Můj pohled je stejný.
Napadla mě teď filosofická otázka: Můžeme vidět jinak, i když se díváme stejným pohledem?
Za druhé : mám ráda slunce a ráda ho používám jako obraz v sobě.
Každé ráno může ve mně povstat slunce. V každé tmě, v každém neúspěchu, v každé krizi. Představuji si ho, jak mě hřeje v břiše a pak jeho teplo a světlo proudí do mých nepohyblivých paží, až i ony ožijí.
Zázrak si z života děláme my sami. A myslím, že to je to nejdůležitější, co můžeme našim dětem předat.
A k té otázce... Ano, myslím, že ano. Můžeme vždy prozřít a uvidět hloubku obrazu. Plytkost svých přesvědčení.
A vždy můžeme svůj život změnit.
***
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...