Zaujal mě text skladby Růžová mlha od DG 307. Už jsem se toho dotkla ve "Zvláštní náladě", ale jsem stále na povrchu. Takže se pokouším o hlubší vrt... no, uvidím. Tento blog jsou plus minus spojené dva blogy. Berte to prostě jen jako mé hledání, tedy i návraty k pochopení.
růžová mlha zahalující krajinu
jako obraz milování
vycházející slunce
zvláštní pocit něčeho,
co se neopakuje,
mluvíš o světě,kterej ti připomíná
jedno velký krvavý kurviště
se v jinou chvíli promění
a zdá se bejt
plnej božskejch témat
těch křehkejch a nepatrnejch
musíš se k nim sehnout, abys je mohl spatřit
jako zrnka písku
někdy je to pocit krutosti
jindy je to pocit něhy
vylez jsem ze tmy
abych si šáh' na světlo
jenom se tak díval
a mlčel
růžová mlha zahalující krajinu
Zaujalo mě slovo "milování". Nejenom díky těmto veršům. Myslím si, že má mnohem větší, krásnější a hlubší prostor, než jaký mu vymezujeme.
Milování je poznávání.
Milování je prolínání dvóu světů. Tedy smíření.
Tedy milování je náš cíl...
???
Tady je pár obrazů prolínání:
V tváři se prolínají dvě světla. Vnější a vnitřní.
Ve skle stejně jako v očích se odráží svět.
Tajemné noční prolnutí...
Nebe a peklo, dva nesmiřitelné světy... obou dvou se dotýká člověk
Projekce světla přes překážky.
Zahrada... a Píseň písní
Vlastně jde většinou o světlo...
a o jeho odraz
nebo o jeho cestu.
Tady se prolíná mládí a stáří.
Okno v okně.
... a jak se prolínají lidé?
Jako soutok dvou řek?
Jak rozsvícení dvou světel v jednom pokoji?
Jako akord?
Jako koláž?
