Včera jsme se byli podívat na nové prostory Hospicového hnutí Vysočina. Na korkové nástěnce viselo netradiční parte.
Na světle žlutém papíru posetém motýlky zářil barevný obrázek usměvavé paní Jany popíjející kávu a k tomu byla připsána její slova o posledním šálku a o pití kávy na věčnosti.
To mě dostalo. Nejen pozitivním přístupem k realitě, ale i kvůli tomu, že si parte paní Jana navrhla sama.
Musela to, myslím, být silná žena. Nesobecká, přátelská. Taková, že i když zemřela dříve, povzbudila své milé a blízké, dokonce i mě, ačkoli jsem ji neznala.
Zaujalo mě ale také popíjení kávičky. Znamená to, že si uměla vychutnat drobné životní radosti. To každý neumí, máme takové příbuzné.
Říkám si:
Téma smrti prosvítá do života, ať chceš anebo ne. Budeš se umět rozloučit a opustit? Propadnout se do neznáma?
Myslím, že je to tak, že si prostě bereš na cestu to, čím žiješ. Každý okamžik svého života. Když jsi chodící kalkulačka a máš studený čumák, potom jsi sám, sama a bojíš se. Když svůj život umíš prožít s šálkem kávy a pozoruješ tiše svět z okna, nebo si klábosíš s kamarádkami, nebo luštíš křížovky, prostě děláš cokoli co tě těší a neužíráš se, potom i ten odchod je možná jaksi snazší. Sice to vše také musíš opustit, ale vůně tvé kávy tě provází.
Tou kávičkou se podle mě může stát jakákoli denní chvíle pohody. Vzpomínám na ty časy moc ráda. Ať už jsem je prožívala s mojí mamkou a s pletením v ruce, nebo s kamarádkou v kavárně.
Když byly děti malé, otevřela jsem dokořán okno v ložnici. Na venkovním parapetu jsem měla truhlík s modrou lobelkou, růžovou begonii a ještě nějaká kvítka. Na vnitřní parapet jsme si prostřely pití a něco k tomu. Slunce nám malovalo pihy na tváře a nám bylo dobře.
Vychutnat si svůj šálek kávy, jakékoli...
Víte, která káva je prý nejlepší? Z horské plantáže na Jamajce. Jamaica Blue Mountain. Tato plantáž má speciální přírodní podmínky pro pěstování kávovníku. Kafičko z ní je také nejdražší, ale plánuji si, že právě tuto kávu při zvláštní příležitosti koupím a vypijeme si ji s dětmi a babičkami.
Ano, na vánoce!!!
Když píšu tyto řádky, usmívám se. Pusu mám od ucha k uchu. Těším se. Jamajská káva mi už voní v myšlenkách.
Napadá mě, že to je ono.
Na smrti je nejdůležitější život.
