Pošlapané - fotoblog

Dívej se kam šlapeš! říkali mi rodičové. Někdy i při sbírání hub v lese. Tak se dívám i teď, když jdu po chodníku.

Listy stromů jsou jak dlaně,

do kterých je vše vepsané.

Ne o stromě, o lidech,

jejich touhách, jejich snech,

když dlaně na kmen položili

a o sílu strom prosili.

Zlehka dolů se snesl list.

A tiše kolemjdoucí volá

- nechce ve mně někdo číst?

Strom je o vás pravda holá.

I sny a přání, které zůstaly nevyslyšené a pošlapané, mají cenu.