Poezie, pohoda a štrúdl

Od tohoto blogu neočekávejte záři intelektu a ani art fotografie, dočtete se zde pouze to, co víte.  Za našich mladých let, což není tak dávno, a proto si to pamatuji, jsme říkávali - to chce klid a nohy v teple. 

A ono to platí stále. Za klid nepovažuji laxní přístup k životu a nezájem, ale naopak užívání si krásných okamžiků, obyčejně krásných, aspoň chvilku. Takové chvilky jsou jak víno, zdravé na srdce. 

Dovolte mi ještě vzpomínku na profesora Karla Skalického.

 https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Skalick%C3%BD

Vychutnával si vše dobré, co dostal. Třeba švestkové knedlíky, které mu chutnaly tak báječně, že o nich napsal báseň, metafory ve verších a ty nám recitoval s uměleckým patosem. Pan profesor žije stále.

Mně se takový přístup k životu líbí...

V rámci pokusů o navrácení zdraví jsem si jedno období odpírala cukr. Nepomohlo to, a tak přiměřeně sladím dál. A nelituju.

Ono je totiž zdravější sladit než se rozčilovat. Klidně sladit a dělat si radost tím, co mě baví... Výborně se toto kloubí v kuchyni.

Ráda peču a ráda peču se svými skoro dospělými dětmi.

Pečení je hudba a vůně a divadelní představení, balet... malířské umění barev. Impresse. Sochání. Hmmm...

A obzvlášť štrúdl. Symbol domácí pohody už za Rakouska-Uherska. Pamatuji si, jak jsem ho pekla s prababičkou. Samozřejmě z domácího těsta. S jablky ze zahrady a ne z EU. Kupované těsto je  také dobré a šetří čas, ale někdy si ráda vychutnám i jeho přípravu.

Není to těžké. A navíc do svého těsta vložíme své myšlenky, tak si to představuji.

Těsto se hněte rukama... dlaně ho drží a prsty ho mačkají, dokud se těsto nelepí. Bochánek pak chvíli počká v lednici, než nakrájíme jablka. Každé jablko je radost. Kvetoucí jabloň je nevěsta s vlajícím bílým závojem  ve větru... a jablko ... duše jabloně a světlo slunce... proto je, myslím, škoda okrajovat slupku a strouhat ho. 

Kousky, plátky se slupkou chutnají dobře. 

No, a pak na rozválený plát těsta jako na malířké plátno nanášíme jablíčka, rozprostřeme rozinky, zaprášíme skořicí a voňavým moučkovým cukrem.

... a tak  dále, vždyť jsem psala, že to, o čem chci psát, znáte také. I to prožívání je v nás někde uložené jako radost, úžas, těšení se... protože tím jsou děti úžasné... A my všichni jsme byli dětmi, dokonce i státníci a politici a válečníci a fanatici a ostatní sklerotici, kteří raději zapomněli, že byli malí špunti, byli dětmi.

Být dětmi je moudrost. Malé dítě je bezelstné, nerozlišuje Araby a Evropany, muslimy a židy atd. Nemá touhu se pomstít, dokud ho někdo nepokřiví.

A hlavně - umí si hrát, což je jeho práce. A my si při práci můžeme nějakým způsobem hrát, a to je umění.

Jistě máme všichni talent... 

těsto na 4 nohavice:

500 g hladké mouky

250 g tuku 

2 dc vlažné vody

2 lžk octa

1 lžk soli

Dobrou chuť celý život!

***